Zemřel spisovatel Ludvík Vaculík, autor Lidových novin

Lidé

6. června 2015 17:40, aktualizováno 20:36

PRAHA - V sobotu ve 14:20 v nedožitých 89 letech zemřel český spisovatel Ludvík Vaculík. Lidovým novinám to potvrdila rodina. Byl známý též jako fejetonista a novinář. Pro Lidové noviny psal pravidelně sloupek od roku 1989.

Dalších 33 fotek

Ludvík Vaculík při rozhovoru v sídle Lidových novin (2009). foto: MAFRA

Poslední rozhovor s Ludvíkem Vaculíkem. Zeman se mi líbí, říkal

Ludvík Vaculík se proslavil zejména jako autor románů Sekyra (1966), Morčata (1977), Český snář (1985), Jak se dělá chlapec (1993). Za minulého režimu pracoval v Literárních novinách, Literárních listech a Listech.

Aktivně vystupoval v době Pražského jara a je autorem manifestu 2000 slov. V sedmdesátých a osmdesátých letech se angažoval v opozici (signatář Charty 77), založil samizdatovou edici Petlice.

PEŇÁS: Česko-moravský velikán Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík byl úzce spojen s Lidovými novinami. Přispíval do nich už v samizdatu a po jejich legalizaci po roce 1989 psal nepřetržitě každý týden do rubriky Poslední slovo. Redakce Lidových novin vyjadřuje manželce Ludvíka Vaculíka paní Madle a celé jeho rodině nejhlubší soustrast. „Ludvík Vaculík byl součástí dějin našeho listu a bude nám všem velmi chybět,“ řekl šéfredaktor Ištván Léko.

Kritický a mnohdy velice přesný

„Památku Ludvíka Vaculíka připomene pondělní vydání Lidových novin, do kterého zařadíme velký speciál o jednom z největších českých spisovatelů druhé poloviny 20. století,“ podotkl ředitel Lidových novin Veselin Vačkov. „Také server Lidovky.cz zpřístupní jeho články a poslední rozhovor,“ dodal Vačkov.

Světová média o úmrtí Ludvíka Vaculíka

Úmrtí významného spisovatele a politické ikony v jedné osobě neušlo zájmům světových médií. Připomínají především text 2 tisíce slov.

Americká AP píše, že Vaculík napsal svůj manifest na podporu demokratizačního hnutí za Dubčeka. "Dokument s výzvami ke svobodě slova a odstranění zkostnatělých partajníků podpořily statisíce lidí. Podle Vaculíka bylo nezbytné reformy dokončit, protože jinak bude pomsta starých mocností krutá," uvedla agentura.
Francouzská agentura AFP označila Vaculíka za nesmlouvavého kritika československého komunistického režimu. Připomíná zejména jeho román Sekyra o ztracených iluzích komunistického novináře, který spisovatele proslavil.
Německá DPA uvádí, že Vaculík byl spolu s Václavem Havlem signatářem Charty 77 a publikoval díla zakázaných autorů. Píše, že obdržel řadu ocenění včetně mírové ceny v německém Osnabrücku v roce 1997.
Rakouská agentura APA napsala, že Vaculík byl v letech před sovětskou invazí členem komunistické strany. "Po srpnu 1968 ale upadl v nemilost a jako disident byl trvale pod dohledem bezpečnostních složek. V Edici Petlice publikoval na 400 děl zakázaných spisovatelů,".
Zpráva o Vaculíkově smrti měla dnes ohlas i v Americe. Informaci publikovaly na svém twitterovém účtu televize ABC nebo rozhlasová stanice Hlas Ameriky. Informace o smrti československého disidenta publikovalo mnoho evropských zpravodajských serverů.

Podle herce, scenáristy, režiséra a Vaculíkova přítele Břetislava Rychlíka odešla velká autorita, spisovatel, jehož otevřený, kritický a mnohdy velice přesný pohled česká společnost potřebovala. Člověk s odvážnou invencí. „Byl takřka součástí naší rodiny, jedním z nejbližších lidí, které jsem měl tu čest potkat. Moc mě to zasáhlo,“ řekl zarmoucený Rychlík ČTK. Připomněl, že oba se narodili 23. července - Vaculík v roce 1926 a on v roce 1958, takže jednu dobu slavili společně narozeniny.

„Už jsem to tušil, konečně i v těch svých sloupcích jakoby se půl roku loučil. Dovezl jsem mu nedávno z Plzně ‚osvoboditelské‘ pivo, pojmenované po americkém generálu Pattonovi. On měl podobné zorničky, jako před smrtí Václav Havel, když jsme ho byli právě spolu navštívit,“ dodal Rychlík. Vaculík si ho prý vybral, aby o něm natáčel. Vznikly tak čtyři díly Valašského snáře, ale i jeho fejetony zachované s jeho nezaměnitelným přednesem.

Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) Vaculík zanechal originální a nesmazatelnou stopu nejen v dějinách české literatury a žurnalistiky, ale i v politickém a veřejném životě. „Budeme si jej všichni pamatovat jako významného a odvážného muže pera a slova, který po celý život a za každého režimu přemýšlel svobodně a nezávisle,“ dodal předseda vlády, který vyjádřil v kondolenci soustrast Vaculíkově ženě a rodině. Zprávu o jeho smrti prý přijal s pocitem velké ztráty.

„Díla, statečných životních postojů a činů pana Ludvíka Vaculíka si nesmírně vážím. Jeho názory, jeho spisovatelská, novinářská činnost a především boj proti komunistické zvůli jsou hodny úcty. Odešel umělec, svérázný a statečný člověk, před jehož životním postojem nelze než smeknout,“ uvedl ministr kultury Daniel Herman.

Komentátor doby

Podle socioložky a signatářky Charty 77 Jiřiny Šiklové Vaculík v poslední době žil u svého syna v Dobřichovicích. „Vzpomínám na něj jako na člověka, který svými fejetony, především svými fejetony, ani tak ne svými knihami, byl jakýsi komentátor své doby a byl velice kritický komentátor doby, kterou jsme žili,“ poznamenala Šiklová. Byl podle ní zároveň velmi skromný člověk. „Je to velká ztráta. Ale ono to asi jinak nemůže být, když je člověku 88 let,“ dodala.

„Nesmírně jsem si ho vážil už jako student v 60. letech,“ řekl další signatář Charty 77 Daniel Kroupa. Vaculík podle něj nikdy neztrácel smysl pro humor, a to ani při zatýkání. Naposledy ho potkal před několika lety na Národní třídě v Praze. „Zdálo se mi, že byl trochu zklamaný vývojem politiky,“ poznamenal Kroupa.

Vaculík zemřel v době, kdy zasedal Sjezd spisovatelů. Účastníci se zprávu dozvěděli přesně na konci akce, odchod Vaculíka uctili minutou ticha. „Odešla mimořádná osobnost české literatury. Odešel spisovatel, který změnil představu o českém románu, ať už v knize Český snář nebo v knize Jak se dělá chlapce,“ řekl účastník sjezdu, literární historik Pavel Janáček.

Samorost z Valašska

Ludvík Vaculík byl vždy individualistický, vyhraněný, kontroverzní. Napsal ceněné knihy druhé poloviny 20. století a angažoval se v politice . Valašský samorost, nositelem řady ocenění a mistr v odhalování stinných stránek a pokřivených mechanismů moderní společnosti dnes v 88 letech zemřel.

Zápal, se kterým dříve odhaloval nešvary komunismu, byl patrný i v jeho kritickém pohledu na společnost po listopadu 1989. Vaculík přiznával, že tíhne k jednoduchosti a neudivovalo jej, že svými přímočaře vyjadřovanými názory některé společenské skupiny pobuřoval. Podle starší charakteristiky Vaculíkova přítele, spisovatele Pavla Kohouta, se lidé dělí na ty, kdo mají neúprosného glosátora rádi, a ty, kdo by jej nejraději trhli mezi dveřmi. Ti první se prý ovšem čas od času nechávají slyšet, že by Vaculíkovi nejraději udělali to samé.

Narodil se 23. července 1926 v Brumově u Valašských Klobouk.
Za 2. světové války pracoval u Bati ve Zlíně jako jeden z jeho "mladých mužů" a současně studoval obuvnickou a obchodní školu pro zahraniční obchod.
Po válce vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Při studiu působil jako vychovatel v internátech pro učně v Benešově nad Ploučnicí a v Praze.
Po návratu z vojenské služby se Ludvík Vaculík stal redaktorem Rudého práva.
Přesvědčený komunista Vaculík byl brzy rozčarován z toho, jak komunistický režim zneužil idealismus svých příznivců.
Jeho kritický postoj vyvrcholil v červnu 1967 na IV. sjezdu spisovatelů, kde prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“, za což byl vyloučen z KSČ.
V roce 1968 byl Ludvík Vaculík autorem prohlášení "2000 slov" a po potlačení pražského jara to pro něho znamenalo dvacet let zákazu publikování. Podepsal se i pod Chartu 77.
Nezvolil variantu emigrace, zůstal doma a ujal se samizdatového vydávání zakázané literatury v Edici Petlice.
Po listopadu 1989 pokračoval ve své svobodné tvůrčí činnosti. Začal pravidelně psát pro Lidové noviny.
Jako spisovatel je oceňován za díla jako Morčata, Sekyra a jiné a patří mezi přední poválečné české spisovatele spolu například s Bohumilem Hrabalem, Milanem Kunderou, Arnoštem Lustigem či Ivanem Klímou
Díky existencialistickému směru byl považován za jednoho z pokračovatelů Franze Kafky.
Roku 1996 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.
V roce 2008 byl vyznamenán Státní cenou za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“.