Na smrt jednoho z nejváženějších mužů literatury dnes reagoval italský premiér Matteo Renzi. „Byl příkladem pozoruhodného evropského intelektuála, spojovala se v něm jedinečná inteligence s neúnavnou schopností předjímat budoucnost. Je to velká ztráta pro kulturu, která bude postrádat jeho psaní, jeho hlas, jasné a živé myšlení, jeho lidskost,“ řekl Renzi.
Chtěl předvést, jak moc manipuluje s lidmi, říká o Ecově posledním románu překladatelka |
Režisér Annaud Eca označil za svého „nejbližšího přítele“. „Umberto byl člověk, jehož jsem velmi obdivoval a s nímž jsem sdílel radost ze života. Byl to neobyčejně vzdělaný muž milující veselý život. Bavil se vším, byl plný radosti. Byl směsicí vědce a člověka, který se uměl smát a dobře jíst. Měl mimořádnou paměť, všechno si pamatoval. Přečetl si stránku a pak vám ji bez chyby přeříkal. Byl také politicky angažovaný, hrozně naštvaný na (bývalého italského premiéra) Silvia Berlusconiho,“ řekl Annaud v rozhovoru s rozhlasovou stanicí France Info. Eco se v prosinci rozešel s vydavatelstvím Bompiani, když je koupil dům Berlusconiho vydavatelský dům Mondadori. Levicově orientovaný Eco podle italského tisku odmítal představu, že by jeho dílo mohl vydávat Berlusconi.
Eco, který proslul nejen jako spisovatel, ale také jako filozof a jazykovědec, zemřel ve svém domově v pátek kolem 22:30 SEČ, oznámila rodina. Spisovatel dlouhou dobu bojoval s rakovinou, uvedla agentura AFP.
Sean Connery a Christian Slater v nezapomenutelném filmu Jméno růže.
Kromě románu Jméno růže z roku 1980 se mezinárodními bestsellery staly i další Ecovy romány Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany a Pražský hřbitov. Jako poslední vyšel loni jeho román Nulté číslo. Všechny byly přeloženy mimo jiné do češtiny.
Některé věci mě štvaly, vysvětluje Umberto Eco, proč přepsal Jméno růže |
Jméno růže vyšlo, když bylo Ecovi 48 let. Do té doby byl znám pouze v univerzitních kruzích hlavně coby autor odborných studií o sémiotice, již jednou definoval jako „filozofii jazyka“.
Po vydání Jména růže se rázem stal mezinárodní celebritou a zaskočen byl nejen on, ale také literární kritici, napsal britský list Independent. Ve světě se prodalo 14 milionů výtisků tohoto díla, Eco získal několik mezinárodních literárních cen a byl nesčetněkrát dotazován na podstatu tohoto úspěchu. Připisoval jej podobnosti osudů sdílených lidmi ve 14. století, kdy se román odehrává, a na konci století dvacátého. „Myslím si, že čtenáři vidí ty kořeny, uvědomují si, že vše, co existovalo tehdy - od bank a inflační spirály po pálení knihoven - existuje i dnes,“ řekl v jednom rozhovoru. Postupně ale ztrácel trpělivost odpovídat stále na dotazy ke Jménu růže. „Nemohu strávit zbytek života povídáním o knize, kterou jsem nechal za sebou před pěti lety,“ postěžoval si kdysi.
Eco publikoval i řadu odborných děl. Již v roce 1962 vydal literární manifest postmoderny, esej Otevřené dílo, v němž vyšel z předpokladu, že význam není v samotném textu ani v samotném čtenáři, ale pouze a jedině v jejich vzájemném střetnutí.
Eco se narodil 5. ledna 1932 v severoitalské Alessandrii a vystudoval středověkou filozofii a literaturu na Turínské univerzitě. O psaní románů tvrdil, že je to pro něj jen zaměstnání na částečný úvazek. „Jsem filozof; romány píšu pouze o víkendech,“ citoval Eca deník The Guardian.
Štěstím vždy rozumíme osobní štěstí, kritizuje Umberto Eco |
Loni v rozhovoru s britským deníkem The Guardian prohlásil: „Nevím, co čtenář očekává. Myslím si, že (královna romantiky) Barbara Cartlandová píše to, co čtenář očekává. Já se domnívám, že by autor měl psát to, co čtenář nečeká. Nejde o to se ptát, co potřebují, ale změnit je... vytvořit takového čtenáře, kterého pro svůj příběh chcete.“
Jeho otec pracoval jako účetní v továrně na výrobu železných van a přál si, aby se ze syna stal právník. Eca však lákala filozofie a za studií v Turíně ho pak fascinoval svět středověku. Zdrženlivost svého rodného kraje považoval za zdroj své „vize světa, k níž patří skepticismus a odpor k rétorice, jak říkal.
Odjakživa měl rád příběhy a už v dospívání psal romány a komiksy. „Byl jsem perfekcionista a chtěl jsem, aby vypadaly, jako by byly tištěné. Psal jsem je proto tiskacími písmeny, dělal úvodní strany, obsah, ilustrace. Bylo to tak vysilující, že jsem nic nedokončil. Tehdy jsem byl velký spisovatel nedokončených mistrovských děl,“ řekl v rozhovoru v roce 1988.
Vizitka spisovatele, vědce a filozofa Umberta Eca
|
