Stýblová kromě odborných publikací zaměřených na postižení nervového systému průmyslovými škodlivinami a akutní stavy v neurologii, napsala více než dvě desítky beletristických knih. Patřila k autorům zajímajícím se o psychologii svých postav, kterou dokázala vykreslit s mimořádným citem. Její knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků včetně angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny či polštiny.
Stýblová se narodila jako Valentina Kolínová 4. června 1922 v Charbinu na severovýchodě Číny, kde její otec tehdy pracoval jako zeměměřič. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Prahy. Za války Stýblová studovala hru na klavír a hudební teorii a krátce i učila. Na medicínu se dostala až v roce 1945, to už byla vdaná a měla osmiměsíční dcerku, ale sen si splnila.
V roce 1973 byla jmenována vedoucí katedry neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy (dnešní 3. lékařská fakulta UK). Ve škole působila až do začátku 90. let. V letech 1981 až 1990 rovněž zasedala ve Federálním shromáždění jako poslankyně za komunistickou stranu.
Od roku 1950 až do důchodu v roce 1990 pracovala na fakultní neurologické klinice v Praze na Vinohradech. Od sekundářky to dotáhla až na vedoucí katedry, profesorku a přednostku kliniky. V polovině 70. let stála u zrodu první jednotky neurologické intenzivní péče v tehdejším Československu. V letech 1981 až 1990 rovněž zasedala ve Federálním shromáždění jako poslankyně za komunistickou stranu.
„Moje rodina pro mne měla vždy pochopení. I manžel byl ke všem mým zájmům tolerantní. Při naší zlaté svatbě dokonce prohlásil, že se se mnou nikdy v životě nenudil,“ svěřila se kdysi Stýblová.
Čtenáře zaujala už svojí prvotinou, novelou Mne soudila noc, která vyšla v roce 1957 a zabývá se problémy kolem umělého přerušení těhotenství. Mezi novější tituly z pera Valji Stýblové patří knížky Most přes řeku Léthé a Most sebevrahů, v nichž se dotkla citlivých témat eutanazie a sebevraždy. Ráda psala i pro děti a velmi si považovala čestného uznání Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY) za knížku Princ a Skřivánek o dětském přátelství. Podle literární předlohy Stýblové vznikl v roce 1978 muzikál Sestřičky.
Úplně posledním literárním počinem je pak Lužanská mše. Za tento rozsáhlý životopisný román o staviteli a mecenáši Josefu Hlávkovi obdržela v březnu 2010 Cenu Boženy Němcové. „Profesorka Valja Stýblová dokázala spojit špičkovou vědeckou profesi s citlivým spisovatelským srdcem a podařilo se jí tak ukázat nemocnici bez obvyklých klišé seriálových hrdinství, ale jako prostředí skutečné, reálné, naplněné i lidskými nejistotami, strachem a úzkostí, očekáváním a pochybnostmi - a o to přesvědčivější,“ napsal v laudatiu psychiatr a spisovatel Jan Cimický.
V roce 2007 získala Medaili Josefa Hlávky za svoji dlouholetou literární činnost, za prosazování humanitních idejí i za celoživotní činnost v neurologii. Její dcera Valja Kellerová je rovněž neuroložkou.
