Waits si na jedinečném hlase a hudbě, která kombinuje šanson, blues, jazz a experimentální prvky, někdy až na hranici industriální hudby, vybudoval pověst výrazné hudební osobnosti. Zpěvák, šansoniér, autor písní a herec oslaví 7.prosince 60. narozeniny.
O jeho hlase jeden americký kritik napsal, že zní, "jako kdyby byl naložený v sudu s bourbonem, potom pár měsíců visel v udírně a nakonec přes něj přejelo auto". A zpěvačka Dinah Shoreová zase řekla, "když vystupuje, zní to, jako by se svět zastavil ve dvě hodiny ráno". V ČR má Waits zástupy oddaných fanoušků, kteří si loni vychutnali jeho vůbec první dva koncerty v Praze.
Splín, iluze a funebrácké historky
Kdo jednou propadne kouzlu Waitsových songů, namíchaných ze splínu, iluzí a funebráckých historek, tomu není pomoci. S minikytarou či megafonem, s buřinkou či maskou čertíka, chroptící Waits vždy potěší milovníky poťouchlých i nostalgických nálad.
Jeho hudba se stala kultovní a ovlivnil řadu autorů. Cover verze jeho písní mají v repertoáru Bruce Springsteen (Jersey Girl), Rod Stewart (Downtown Train), nebo The Eagles (Ol' '55).
Brutálně hrubý zvuk Waits rozvíjí už od alba Swordfishtrombones (1983). A na desce Real Gone z roku 2004 například nahradil klávesy škrábáním gramofonových desek (takzvaný scratching), které realizoval jeho syn Casey.
Waits vytvářel hudbu plnou skřípotu
Waits je individualita. V časech korálkových hippies uctíval barové baviče a před publikem smekal omšelou tuláckou hučku. V letech blouznění nových romantiků vyrukoval s formálně destruovanou hudbou plnou skřípotu. A do doby moderních nahrávacích technologií se vrátil s albem nahraným ve starém kurníku na dva mikrofony a vydaným u nezávislé punkové firmy.
Jeho filmové postavy si také žijí vlastním životem. Vždycky je to nějaký ten notorický desperát či zkrachovalá existence s drsným kouzlem. Obsazují ho kamarádi Francis Ford Coppola (Drákula, Outsiders, Dravé ryby a Cotton Club), Jim Jarmusch (Tajuplný vlak, Mimo zákon a Kafe a cigára), objevil se ve filmu Terryho Gilliama Král rybář, ve sci-fi Wima Wenderse Až na konec světa či v Prostřizích Roberta Altmana.
Podivín s plným blokem tajuplných faktů
"Mám rád podivnosti, absurdní věci," říká Waits, který žije s manželkou, spisovatelkou a novinářkou Kathleen Brennanovou, a třemi dětmi v kalifornské Sonomě. "Mám poznámkový blok plný tajuplných faktů. Například když useknete hlavu švábovi, tak nezemře. Dokáže žít ještě pár týdnů bez hlavy." Waitsův otec má skotské a irské předky, matka má kořeny v Norsku, oba byli učitelé.
"Byl jsem počatej jedný dubnový noci v devětačtyřicátým v motelu Na Křižovatce v kalifornským La Verne severozápadně od Pomony, mezi rozbitejma flaškama od whisky Four Roses, čadícíma cigárama Lucky Strike, půlkou sendviče s tuňákem a voňavkou od Old Spice," řekl k tomu na jednom koncertu.
Rodiče se rozvedli, když mu bylo deset (narodil se 7. prosince 1949 v kalifornském městečku Pomona). Od čtrnácti se protloukal Kalifornií a střídal spousty zaměstnání - hasič, zmrzlinář, taxikář, barman, myl nádobí a auta.
Předskokan Franka Zappy
V roce 1972 jako vyhazovač u jednoho ze sandiegských klubů mezi vystoupeními bavil dav svými songy. Dostal nabídku dělat předskokana Franku Zappovi. V roce 1973 mu vyšla první deska Closing Time s netypicky téměř folkovým zvukem a čistým hlasem.
Další alba ze 70. let - The Heart of Saturday Night, Nighthawks at the Dinner, Small Change, Foreign Affairs a Blue Valentine - již dávala tušit jedinečnost jeho produkce. V té době Waits hodně kouřil, hodně pil, žil po motelech a taky začal hrát ve filmech.
"Myslím, že je jediný důvod, proč psát nové písně, je, že máte po krk těch starých," prohlašuje dnes. "Některé písně se stanou součástí mě a některé se prostě obnosí, jako starý svetr." Na posledním albu Orphans (Brawlers, Bawlers, Bastards) z roku 2006 podtrhl účet ze své víc než třicetileté kariéry. Nahrávky znějí jako z nějaké zaplivané, zahulené putyky někdy nad ránem.
A na otázku, co je pro něj nebe, Waits jednou řekl: "Být se svou ženou a konvicí kafe na silnici číslo 66, laciná kytara, magneťák z frcu v Motelu 6 a auto, který dobře jezdí, zaparkovaný u dveří."
