Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Lidé

‚Kulhavý ďábel‘ Bartík bránil nacistům v infiltraci do Československa. Zpravodajci ocenili svého patrona

Vnuk brigádního generála Josefa Bartíka Milan Jirků foto: Michal Turek, MAFRA

Doporučujeme
PRAHA - Kalendář ten den ukazoval 14. března 1939, když v Praze v odpoledních hodinách nastoupilo do nákladního letadla Douglas 11 československých vojenských důstojníků. Schylovalo se k vypuknutí druhé světové války a oni mířili do Británie. Věděli, že v tehdejším Československu už pro ně nebude bezpečno. Místo na palubě tehdy zaujal i tehdejší major Josef Bartík, zkušený kontrašpionážní zpravodajec.
  5:00

Boj o majetek zabavený nacisty: Praha nechce vytvářet nové křivdy, k vracení se nemá

Právě po něm se Vojenské zpravodajství (VZ) rozhodlo pojmenovat nový památeční odznak, který budou dostávat zasloužilí členové kontrarozvědných oddílů. Nositelem toho vůbec prvního se in memoriam stal sám Bartík, nově patron české kontrarozvědky.

„Nepochybně patří mezi nejvýraznější postavy našeho zpravodajství,“ nechal se slyšet současný ředitel VZ Jan Beroun během slavnostního předání odznaku. Včera si jej přebral Bartíkův vnuk Milan Jirka, pro nějž byl československý generál a rodák ze Stach na Šumavě v jeho dětství zásadní postavou. „Děda mi dal systém a řád. Nemohl jsem odejít, dokud jsem neměl hotový úkol a oblečení pečlivě srovnané v komíncích,“ vzpomenul na vyznamenaného předka. Jirka jej ale popsal též jako laskavého a moudrého člověka, za nímž si prý chodil při svém jakémkoliv trápení pro radu.

Zatímco druhou světovou válku prožil Bartík jako zpravodajec v exilu, tu první zakusil přímo na frontě. V Itálii byl ale v listopadu 1916 zajat a následně se dostal k československým legiím. Během výzvědné činnosti v jejich řadách utrpěl také těžké zranění nohy, z něhož později vyplynula jeho přezdívka „Kulhavý ďábel“. Tak mu říkali v meziválečných časech jeho rakouští nepřátelé. „Svým způsobem se jednalo o vyjádření pocty,“ poznamenal vojenský historik Karel Straka.

Bartík měl mimo jiného možnost podílet se na nakládání se zřejmě největším úlovkem československých zpravodajců: Paulem Thümmelem, dvojitým agentem, jenž vynášel informace přímo z útrob německého vojenského zpravodajství. Bartík byl též součástí skupiny, jíž se povedlo odhalit činnost kapitána Edmunda Kalmára, člena generálního štábu, který vynášel informace Němcům.

Josef Bartík
Medaile pro zpravodajce

Dle Straky tyto epizody často zastiňují Bartíkův hlavní přínos. Tím bylo dle historika položení řady překážek nepřátelským zpravodajským službám, které se snažily infiltrovat do těch československých. Z tehdy obsazeného Československa do exilu pochopitelně prchala řada lidí, mezi nimiž se však mohli nacházet i nastrčení agenti.

„Vhodně to dokumentuje třeba speciálně zřízená překážka v Bejrútu, přes který uprchlíci mířili po moři do Francie, kde se stávali příslušníky československých branných sil,“ vysvětlil Straka. Podle pečlivého prověřování a výslechu lidí utíkajících před nacisty tak Bartíkova skupina zvládla odfiltrovat potenciálně nebezpečné osoby.

Hrad oroduje za arizovaný židovský majetek. Zeman kvůli sporu o vrácení nemovitosti napsal Hřibovi

Jak velkou důvěru měl Bartík i u tehdejšího exilového československého vedení, dokládá též fakt, že byl pověřen zvláštní misí v Polsku, kam byl vyslán těsně před začátkem druhé světové války. Dostal se tak de facto do role vojenského vyslance, jelikož s velením polských zpravodajců vyjednával o spolupráci. Poláci tehdy doufali, že v nevyhnutelném konfliktu s Německem jim pomohou právě informační struktury, které držela československá kontrašpionáž na území protektorátu.

Bartíkův osud po válce se v mnohém podobal tomu, co potkalo i jeho kolegy. Ačkoliv figuroval v plánech Edvarda Beneše jakožto ministr vnitra, kariéru mu uťal nástup komunistů v únoru 1948. Už v březnu téhož roku byl zatčen a z vězení ho rudý režim pustil až o pět let později. Rehabilitován byl soudně v roce 1965, zemřel tři roky nato, aniž by se dožil ruské okupace, před níž dle slov svého vnuka varoval.

Ostatně rodinný původ Milana Jirky nevede k dramatickým událostem minulého století jen skrze generála Bartíka. Jeho druhým dědečkem byl totiž Josef Jirka, člen generálního štábu, který se z hodiny na hodinu stal klíčovou postavou ve vypořádávání se s důsledky mnichovské dohody. Jím vedená skupina totiž odletěla do Berlína, aby s Němci vyjednala technické podrobnosti naplnění dokumentu, který v důsledku vedl k okupaci nacisty.

„Jako vyjednávači však byli natolik neústupní a vynalézaví, že se do procesu musel vložit sám Adolf Hitler, který dle historických pramenů doslova praštil do stolu s tím, že na české požadavky Němci hledět nehodlají,“ vysvětlil vojenský historik Straka. Nacisté v roce 1942 Jirku popravili.