Je možné, že děti, které vyrostly na disneyovských verzích, nevědí, že původní příběh nekončí úplně šťastně. Malá mořská víla totiž umírá, protože nezíská lásku milovaného prince.
Pohádka o malé mořské víle vyšla poprvé už v roce 1837. A velmi záhy se stala nejoblíbenějším příběhem z pera dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Dnes socha dívky s rybím ocasem zdobí kodaňský přístav a nejspíš se jedná o vůbec nejslavnější dánskou postavu – tedy vedle Hamleta.
Příběh se dočkal mnoha různých zpracování, opakovaně byl uveden na filmovém plátně. Málokdo ovšem ví, že v původní pohádce hrdinka usiluje nejen o lásku, ale také o nesmrtelnou duši, a ač v závěru umírá, nekončí vše úplně bez naděje. A že její příběh byl původně inspirován o několik let starší francouzskou knihou o vodní víle Ondině.
Jak získat lásku i duši
Jaký je tedy původní Andersenův příběh? Nejmladší dcera mořského krále vzhlíží se zájmem k tajuplné říši lidí. Dozvídá se, že s lidmi nemají mořské bytosti nic společného, neboť mají na rozdíl od lidí nesmrtelnou duši. Víla se ovšem zamiluje do mladého prince, kterého při bouři zachrání a vynese na břeh. Touží být s ním a stát se člověkem. Vyhledá proto mořskou čarodějnici, aby ji zbavila rybího ocasu a vykouzlila jí místo něj lidské nohy.
