Hlavní část festivalu, která letos proběhne ve dnech 13. až 16. července, se totiž koná na zámku Žďár nad Sázavou, který rodina Kinských spravuje. Taneční umění se tak snoubí s barokní architekturou, pod niž se podepsal i proslulý Jan Blažej Santini.
Lidovky.cz: Umí tančit každý?
Tanec propojuje pohyb a představivost. Pokud se můžeme pohybovat a máme fantazii, tak ano, každý umí tančit a každý se může z tance radovat. Často slýchám: Neumím tancovat, já nemůžu… Ale není to pravda. Mám úžasné zážitky například s handicapovanými lidmi, kteří tančili pouze rukama nebo očima.
Lidovky.cz: Co máte na tanci ráda?
Tanec pro mě není cíl, výsledek, ale prostředek k pochopení lidí a kultury, ze které pocházejí. Tanec sahá k našim kořenům a spojuje nás. Díky němu můžeme lidem porozumět i beze slov. V tanečním prostředí spolupracují umělci z celého světa, dorozumívají se tělem a velice rychle se na sebe dokážou naladit. V rámci festivalu zapojujeme různé skupiny lidí z řad široké veřejnosti. Loni jsme spolupracovali ve firemních prostorách s manažery a oni nechápali, s jakou rychlostí realizujeme evropské projekty. My měli za měsíc hotovo něco, co by jim běžně vzalo několik měsíců. A to vše díky komunikaci skrze tanec.
Lidovky.cz: Jak spolupráce s netanečníky probíhá?
Práce s místními komunitami je součástí každého ročníku a festival si bez ní už neumíme představit. Je to velká radost a všem zúčastněným přináší spoustu energie. Spolupracujeme se seniory, s romskou komunitou, pěveckým sborem, pedagogy základních škol, dětmi... Veřejnost zapojujeme do uměleckých projektů se sociálním přesahem, které lidem dávají prostor se realizovat, poznat sami sebe i druhé. Snažíme se zkrátka jednotlivé komunity propojovat.