Málo se o ní ví, že je také spisovatelka – její pozoruhodná povídková kniha Nesmělí vypráví příběhy nenápadných lidí, kteří se většinou v nějaké chvíli rozhodnou svůj život radikálně změnit: jako například řidič autobusu, který šlápne na plyn a odjede od své dominantní matky, nebo uštvaný zaměstnanec korporátu, který, bombardován esemeskami, vystoupí z auta… Jak říká, příběhy lidí ji vždy zajímaly – a je to také jeden z důvodů, proč ji baví být herečkou.
Lidovky.cz: Vzpomente si, jak jste se dostala k seriálu Kukačky?
Jistě. Už to budou čtyři roky, počítám to podle věku svého syna, kterému tehdy ještě nebyly tři. Za tu dobu se toho stalo strašně moc... Před čtyřmi roky mě pozvali na kamerové zkoušky. Zkoušeli jsme tehdy partnerskou hádku s Markem Adamczykem a jinými partnery. Uměla jsem ji tedy už velice dobře, když jsme ji potom doopravdy natáčeli. Roli jsem pak dostala docela rychle. Těšilo mě to – i proto, že je to téma, které tady ještě nikdy nikdo nezpracovával. Byla jsem ráda, že nemám v té roli žádnou předlohu, že jde čistě o to, jak to budu já vnímat, a můžu si postavu Terezy postavit, jak chci.
Lidovky.cz: Nepřekvapilo vás, že vás s vaším dívčím vzhledem oslovili pro roli maminky prvňáčka?
Já už jsem v té době byla maminka, i když menšího dítěte. Nepřekvapilo mě to. Říkala jsem si, že už je na to asi čas.
Lidovky.cz: Nepřišlo vám zvláštní, že by se hrdinka Tereza snažila o dítě už někdy od dvaceti let, když jí to předtím už několikrát nevyšlo?
To je pravda, časově by to tak vycházelo. Ale vždy se dá najít nějaké vysvětlení – asi to byla žena s velmi silným mateřským pudem, chtěla se stát maminkou brzy. Ostatně já jsem měla dítě v pětadvaceti a byla jsem ve srovnání s jinými taky docela mladá maminka. A myslím si, že se trend začíná obracet, že mladých maminek je čím dál víc.