Marta Jandová je živel. Ukecaná, spontánní, akční, empatická, sympatická, velkorysá – zkrátka holka, kterou byste chtěli za kamarádku. Právě skončila svůj pravidelný pořad na Frekvenci 1 a teď sedí proti mně v rudé teplákovce s bílým nápisem Amore na hrudi.
Ještě je ale potřeba dořešit s dcerou Maruškou, jestli pár jejích pupínků nakonec nejsou neštovice. Pupínky vzápětí přiletí telefonem. „Co myslíte?“ nastaví mi nejstarší dcera Petra Jandy telefon před brejle. Marně vzpomínám, jak to vypadalo, když jsem v dětství měla plané neštovice. Chvíli nad tím mudrujeme, ale pak se radši dáme do rozhovoru.
Pro pořádek: Jak se vlastně jmenujete? Jandová, nebo Vernerová?
Já jsem Verner. My jsme totiž po svatbě chtěli cestovat, a protože jsem si pamatovala, jaké to dělalo v zahraničí zmatky, že táta byl Janda a já Jandová, tak mám v občance Verner, jako dcera a jako manžel. Ale jako zpěvačka jsem zůstala u Jandové. A jsem ráda, protože jako Marta Verner jsem absolutně inkognito. Lidi nevědí, kdo je Marta Verner.