Šestadvacetiletý herec přichází v džínách s dírami na kolenou, je překvapivě vysoký. Ve fotografickém ateliéru na pražském Andělu, kde si už řada zavedených herců připadá jako doma, je ale úplně poprvé. Herec, který si nejdříve získal oblibu na divadelních prknech, aby pak zažil i popularitu na obrazovce, si podle svých slov zatím ještě nezvykl na to, že je o něj v médiích takový zájem. Zdá se, že Marek Lambora zůstává skromným klukem z Ústí, kterému sláva ještě nezamotala hlavu. Na což prý stále dohlíží především jeho maminka…
Jste idolem dětských fanynek – včetně mých dcer. Jak se s takovým zájmem dívek a žen vyrovnáváte?
Moje fanouškovská základna je tak od patnácti do pětatřiceti, určitě kvůli seriálu Slunečná, ale mladší tam rozhodně jsou. Jsem rád, že to může přitáhnout tu nejmladší generaci do divadla. Spousta divaček mi třeba na sociálních sítích píše, že se na mě přišly podívat a že to byl jejich první zážitek s divadlem! A že určitě nejsou v divadle naposledy. A díky tomu se divadlo plní i mladšími lidmi – což i můj šéf vidí moc rád.
Jak jste to měl s divadlem v dětství vy sám?
Přiznávám, že jsem v divadle předtím, než jsem si ho zamiloval a začal studovat herectví, mockrát nebyl. Do nějakých deseti dvanácti snad vůbec, jen se školou. A jsem rád, že se mi díky tomuto daří mladší diváky přivést k tomu, aby si ho taky zamilovali.
