130 let

Martina Preissová | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Premium

Rozhovor

Tankovala po Rosenbergovi. Herečka Martina Preissová vydala knihu a hřeje ji Slunečná

Magazín
  •   12:00

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Předplatit
V uplynulém roce hrála v seriálech Anatomie života a Slunečná, zároveň se na pultech objevila její první knížka. Herečka Martina Preissová promluvila o tom, proč se rozhodla psát a jak vypadá život v rodině, kde jsou maminka, tatínek, dědeček i babička herci.

Sešly jsme se v kavárně Nové scény Národního divadla, kde hraje už více než dvacet let. Přesto ve své knížce popisuje, že jsou lidé občas překvapení, když zjistí, jakou má profesi. Jednou ji třeba poblíž divadla zastavili vysokoškolští studenti, kteří chtěli slyšet názor na divadlo od někoho „z ulice“ a zaskočilo je, když se dozvěděli, že mluví s profesionální herečkou. 

Pumpař nedaleko jejího rodného Znojma ji sice poznal, ale zaradoval se, že je toho dne už druhou známou osobností, která u něj tankuje – po Robertu Rosenbergovi. Tyto a další příběhy líčí herečka v knížce s humorem a nadhledem, je znát, že si dokáže zachovat od práce a popularity odstup. Známé osobnosti, s nimiž se potkává při hraní, ve svých povídkách nikdy nepojmenovává, aby nenarušila soukromí kolegů. Občas prý jen něco málo prozradí svým čtenářům, kteří jsou zvědaví, kdo je kdo.

V knize vypráví i o svém dětství na moravské vesnici a lidech, kteří pro ni v životě mnoho znamenali – například o dědečku-malířovi a babičce, která ji naučila pozorovat svět z okna jeho ateliéru. A také samozřejmě o svém manželovi Martinovi a jejich dětech.

Co vás přivedlo k napsání knížky Jak jsem nebyla na Lvech?
Myslím, že jsem rozený vypravěč příběhů, a když jsem je vyprávěla kamarádkám a kolegyním, různě mě ponoukaly, abych je sepsala. Mě by to nikdy nenapadlo, až jsem si pak v jednu chvíli řekla: Čas na to mám, proč se do toho nepustit? A tak jsem si i v rámci nějaké duševní hygieny sedla k počítači a začala psát. Potřebovala jsem otevřít nějakou říčku, která ve mně probublávala, tu jsem pustila a ona vytekla. Nijak nad psaním nebádám, neškolím se, ale věřím tomu, že jazyk, kterým píšu, je nějakým způsobem ojedinělý a zároveň srozumitelný, a nechávám ho volně plynout.

Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium

Měsíční

89
Předplatit
Můžete kdykoliv zrušit

Roční

890
Předplatit
Ušetříte 178 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Dvouleté

1 690
Předplatit
Ušetříte 446 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Připojte se ještě dnes a získejte:

  • Neomezený přístup k obsahu Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
  • Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
Více o iDNES Premium
Máte už předplatné? Přihlásit se
Autor: