Procházím areálem pražské holešovické tržnice, je pravé poledne a dlouhé fronty lidí tu ve vedru k padnutí čekají na svou sociální dávku. Pak vejdu do jedné z hal, a všechno je jinak. Nevidím už lidi, ale zvířata přikrčená ve střehu, oči monitorují okolí, protože na tom závisí život, nebo smrt. Horko je vlhké. Jsem zkrátka v džungli.
Z vlka jde strach, gazely, tedy dvě mimořádně pohybově nadané Řekyně, jsou neskutečně přesvědčivé. A černé zvíře, které nedokážu identifikovat, na mě blýskne bělmem očí a hrůzyplně metá kozelce. Právě se zkouší nová inscenace volně inspirovaná Kiplingovou Knihou džunglí. Choreograf Štěpán Pechar a Matěj Forman, režisér, scenárista a scénograf představení, vedou taneční soubor Dekkadancers. Mluví se anglicky, soubor je mezinárodní.
Několikapatrovou scénou prorůstají exotické květy a liány. Tu bujnou přírodu, jak se dozvím později, vyrábějí v bubenečském ateliéru i ruce ukrajinských uprchlic. „Víte, kdybych si měl vybrat, jestli stát od rána ve frontě s nadějí, že odpoledne dostanu pět tisíc korun na měsíc, anebo si vydělat těch pět tisíc tím, že budu pár hodin denně kašírovat kulisy, tak bych si jednoznačně vybral to druhé,“ říká mi Matěj Forman odpoledne při rozhovoru.
Mimochodem, svému slavnému otci se podobá čím dál víc. Nejen hlubokým hlasem a tváří, ale taky otevřeností a hezkým vztahem k lidem i zvířatům – ostatně společnost nám velkou část odpoledne dělali dva psí nalezenci. Nejsem si jen jistá, která ta džungle je vlastně děsivější. Jestli ta lidská venku, nebo ta zvířecí tady.
Co vás přivedlo ke Knize džunglí? Měl jste ty příběhy rád už jako kluk?
Musím nejdřív vysvětlit, jak to vůbec vzniklo. Štěpán Pechar se Štěpánem Kubištou, kteří mají na starosti projekt Jatka 78 a taneční soubor Dekkadancers, přišli, že by rádi dělali nové taneční představení. A že by to mohla být nějaká baletní klasika – no a pustili mi Louskáčka! Tak nic proti Louskáčkovi, ale já si říkal: Není to škoda? Vždyť Marko Ivanovič, hudební skladatel a dirigent, který má s námi na tomhle projektu spolupracovat, by mohl napsat něco úplně nového. Ale co by to teda mohlo být?
