Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mateřská: dokonalá idyla aneb Selektivní paměť v praxi

Magazín

  7:00
Předem tohoto sloupku, musím napsat, že druhé dítě teď rozhodně neplánujeme. Naopak mám radost, že se můžu postupně vracet do práce a do dospělého světa se pokaždé vyloženě těším. Užívám si, když se můžu bavit o něčem jiném, než jen o dětech. Taky vím, že můj první rok s naším chlapečkem nebyl rozhodně žádná procházka růžovým sadem. Zato teď je s naším Kryštofem konečně velká zábava. Řekne mi, co chce, co ho bolí a dokonce už umí i vtipkovat. Když se snaží mluvit, je prostě k popukání.
Miminko v kočárku - ilustrační foto.

Miminko v kočárku - ilustrační foto.

Přesto se mi po miminku stýská! A nedávno jsem se dokonce přistihla, že se dívám do kočárků! Do těch s malými zakuklenými drobečky, s těmi opravdu nejmenšími miminky. Za jednou maminkou jsem se tento týden otáčela tak vehementně, že si musela myslet, že jí chci dítě ukrást. Připadá mi, že novopečené maminky se mají jako v ráji a závidím jím ta jejich malinká nevinná stvořeníčka. Taky se rozplývám nad fotkami Kryštůfka z porodnice, pouštím si jeho videa a jsem z nich úplně rozněžnělá. Byl tak malinký, tak roztomilý a tak bezbranný!


Co to se mnou je? Copak jsem na všechno zapomněla? Rok jsem se s miminkem téměř nevyspala a zpočátku byla často zoufalá, protože jsem nevěděla, jak to malé zvířátko utišit a zbavit ho bolestí bříška. Kryštof v raném věku dokázal plakat i šest hodin v kuse, což je dost i na otrlého rodiče, natož pak na nezkušenou matku, kterou jsem byla. Taky si zcela přesně vybavuji, jak jsem záviděla manželovi, když odcházel do práce. Měla jsem pocit, že si tam jde odpočinout. Vždyť jsem si celou dobu nepřála nic jiného než, aby Kryštof vyrostl. Těšila jsem se, až se konečně poprvé usměje, až si bude sám hrát, až bude sám chodit, až mi bude rozumět, až mi řekne, co ho trápí.

A teď se mi líbí miminka a říkám si, že to vlastně bylo moc fajn. Je to jen další důkaz toho, jak skvěle to příroda zařídila. Na špatné zážitky brzy zapomeneme a ve vzpomínkách nám zůstanou často jen vzpomínky na malé bezzubé broučky a idylické projížďky s kočárkem. Prostě selektivní paměť v praxi.

Chvíli se zasním, ale pak zase hned vystřízlivím. Ráda si miminka půjčím od kamarádek, ale jsem moc ráda, že je nemusím rodit, kojit a trávit s nimi bezesné noci. Půjdu s nimi na procházku s kočárkem, ale spát půjdu ke svému Kryštofovi, který usíná beze mne a spí deset hodin v kuse. A to je velká výhoda.

PS: Na minulý deník jsem dostala tolik ohlasů jako snad nikdy předtím. Mnoho rodičů mi v desítkách mailů psalo, že taky neradi chodí na "cvičeníčka" a že si občas proto připadali v okolí divní. Děkovali mi za to, že jsem o tomhle "tabu" napsala. Jsme snad národ lenochů? Ne, jen si každý rád vnitřně dělá věci podle sebe a ne podle módních trendů a tlaků společnosti. Jak mi napsala jedna čtenářka: "Dělejte si věci po svém". A to je podle mě klíč ke spokojenému mateřství/rodičovství. Pokud nechcete cvičit a plavat s batoletem, nedělejte to! Pokud nechcete mít děti hned po sobě, nemějte je. Pokud chcete jen jedno dítě, nenechte se zviklat řečmi o tom, jak potřebuje váš drobek nutně parťáka. Když nemáte rádi pískoviště, nechoďte na něj. Atd.

A pokud se vám stýská po miminku, ale nechcete ho na plný úvazek, půjčte si ho! Má to své výhody.


O autorce

Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!