Zase hraje morouse. V nové komedii Kdyby radši hořelo ztvárnil Miroslav Krobot velitele vesnických hasičů Broňu. Když bílá dodávka zraní jednoho z místních, bere nehodu jako skvělou příležitost, jak bojovat proti migrantům, a rozhodne se ochránit svou vesnici před teroristy. Obyvatelé slepě věří svému Broňovi a bojují proti chemtrails aplikováním octa na sebe i své domy.
Když Krobot mluví o jedné ze svých posledních filmových rolí, oceňuje její scenáristické zpracování. Jeho Bronislav má prý stinné, ale i kladné stránky a neváhal by s ním zajít na pivo. „Na druhé straně je to neuvěřitelné hovado,“ směje se herec, režisér a scenárista na adresu hlavního hrdiny vesnické komedie.
 |
S Miroslavem Krobotem si povídáme jen dvě hodiny předtím, než má vystoupit na jevišti Dejvického divadla. Nad tím ale jen mávne rukou. Žádnou přípravu prý před hereckým výkonem nepotřebuje. Mračí se a šetří slovy stejně jako na filmovém plátně, ale neváhá se ani od srdce zasmát. Provádí nás s fotografem spletitými chodbami Dejvického divadla, kde se neznalí mohou rychle ztratit. Využít se tu musí každý volný prostor, jak upozorňuje sám bývalý umělecký ředitel této scény, zatímco pózuje s umělou palmou zasazenou v betonu, s vedle odloženými norkovými kožichy a nad hlavou mu visí stříbrné balonky.
Za pár hodin hrajete tajného radu Sorina v představení Racek od Antona Pavloviče Čechova. Příští rok ho tady v Dejvickém divadle budete hrát už deset let – a pokaždé je vyprodáno. Čím to?
A to ta hra trvá tři a půl hodiny. Vyprodaná jsou tady v divadle všechna představení, ale myslím si, že Racek je typická dejvická inscenace, kmenový repertoár. Je to humorná hra o neveselých vztazích mezi lidmi – a hraje v ní téměř celý soubor. Ale těch představení, která jsou starší, je čím dál víc a už nemáme prostor, kdy je hrát. Těch nových titulů je tolik a je nutné je vyhrát, aby se usadily. Takže se pak ty staré kusy hrají jen jednou měsíčně.
V Dejvickém divadle už hraji jen ve dvou kusech a chodím si sem nostalgicky zavzpomínat.
