Když jsem šla před dvěma lety poprvé na interview s Liborem Šulou, žádné velké emoce to u mých kamarádek nevzbudilo.
„Kadeřník, no a co?“ - „Zeptej se ho, jak si mám nabarvit hlavu...“ To byly nejčastější reakce. V té době vítězil Libor Šula (32) a jeho tým v nejrůznějších kadeřnických soutěžích. Dnes už se jich neúčastní: „Připadá mi hloupé, aby moji špičkoví kadeřníci soutěžili s někým, kdo teprve začíná.“
Sedíme ve stejné pizzerii jako před lety. Televizní popularita kadeřníka, zdá se, moc nezměnila. Je stejně bezprostřední, příjemný a empatický, jako býval a jak také působí v show Nahá jsi krásná, v níž pomáhá Češkám získat sebevědomí. Svléká je do spodního prádla, jejich fotky umísťuje na obří billboardy. Mění jim šatník, účes, make-up. A pořad díky téměř dvoumetrovému moderátorovi získal nebývalou popularitu.
„Ty jdeš za Šulou? Ty se máš...“ byla dnes jen jedna ze závistivých reakcí. „Ten bude jednou prezidentem. Je to jediný muž, který má v téhle republice úctu k ženám,“ prohlásila moje kamarádka a dožadovala se podepsané fotografie s věnováním. Díky tomu, jak se Libor Šula ve svém pořadu chová k zakomplexovaným ženám, si získal přízeň slabšího pohlaví po celé republice. Na internetu se dokonce diskutuje o tom, že takový formát prostě nemůže být gay. Libor Šula gay je. Dokonce mi představí svého přítele Gabriela, s nímž žije už třináct let. „Napíšeme něco o Gabrielovi, uděláme bulvár,“ vtipkuje, oblečený do růžové vestičky (s níž má sladěnou barvu tenisek), modrých džín a modré kostkované košile. Po rozhovoru míří do salonu stříhat další ze svých zákaznic.
Kolik dní v týdnu stříháte?
Jedna z mála mých podmínek byla, že nechci odejít od křesla. Kadeřničina je můj život, nikdy bych se jí nevzdal. Pět dní v týdnu natáčím od rána do večera a za dva dny stihnu své klienty. Nemám volno ani jeden den v týdnu. Pracuju hodně, ale dokud jsme mladí a ambiciózní, musíme svůj potenciál využít.
Je teď větší zájem o váš salon?
Ne, to asi ne. Ale nečekal jsem ten zájem o mou osobu, nebyl jsem připravený na fanynky na benzinové pumpě v Průhonicích. A když se vás během půlhodinky čtyři ženy zeptají, jak se mají oblékat, přijde mi to trochu moc.
Ženy navíc nevěří, že jste gay.
To mi přijde strašně vtipný. Musím obhajovat, že jsem buznička. Opravdu hodně lidí mi říká: „Já si stejně myslím, že jsi latentní heterák.“ A já říkám: „Jak, latentní heterák? Jsem prostě bukvička.“ - „Ne, ty já dobře znám. Ty nejsi...“ Pak přijde klientka, co si někde přečetla, že nejsem gay, a hned (napodobuje svůdný hlas): „Libčo...“ A já: „Nezkoušejte to na mě, holky.“ Víte, on tohle člověk hrát nemůže a hlavně vám to nikdo nezbaští. Já si spíš myslím, že mě lidi mají rádi, protože jsem takovej obyčejnej trouba.
Hodně lidí asi stále věří, že lze gaye předělat.
Asi jo. Já jsem bohudík spokojenej a nechci to měnit. Teď dokonce vyšly články o tom, že jsem gay-zrádce a že jsem zradil gay komunitu. Řekl jsem svůj názor na registrované partnerství a na adopce. Mám jen pocit, že svatba má být mezi mužem a ženou, je zbytečné dělat takové divadlo kolem registrovaného partnerství. Vždyť všechno kolem může být ošetřeno smluvně. Žiju v absolutně pevném vztahu, a nikdy nás nenapadlo, že bychom se registrovali. Okolí nás bere jako pár a vše funguje, jak má. Amožná můžou být gayové úžasní rodiče, ale já poznal takové, kterým to není dáno. Já miluju děti, jsem výbornej strejda na plnej úvazek, ale nedokážu si představit tu odpovědnost, kterou výchova dítěte přináší.
Vy máte se svým přítelem Gabrielem nějakou smlouvu?
Určitě, tyhle věci máme ošetřený. To tak musí být. Před čtyřmi lety do mě narazila tramvaj, mohl jsem být mrtvej. Gabrielovi je přes padesát, je tu riziko infarktu... a tady v tý zemi se chudák rozčiluje. Mám o něho strach.
V pořadu si musíte získat důvěru žen, aby se svěřily do vašich rukou a nechaly se předělat. Pomáhá vám, že jste gay?
Nikdy jsem necítil jako výhodu, že jsem gay. Přijde mi hloupý, když některý holky tvrdí: „Já chci kamarádit jen s gayem.“
Pomáhá vám tedy spíš profese kadeřníka? Umíte mluvit se ženami...
To je moje obrovská devíza. Díky tomu jsem rozbil celý konkurz, všechny jsem převálcoval. Umím mluvit s holkama tak, abych je neurazil, i když je kritizuju. Ale já jsem zároveň introvert. Dostávám miliony pozvánek na večírky, ale nechodím tam. Přijde mi to jako pozérství. Mám svoji rodinu tady na saloně, to jsou lidi, který miluju, a to mi stačí.
Jaký je stereotyp ohledně vzhledu gayů?
No gay je podle spousty lidí takovej ten holčičí typ. Podle mého názoru jsou obecně dvě skupiny gayů: Gayové, kteří se za to nestydí, ale zároveň jsou pořád za chlapy. Ale mám pocit, že spousta lidí tady je z té druhé skupiny - že to dávají hodně najevo a jsou na to jako by hrdí. Ale člověk přece nemůže být hrdý na svou sexuální orientaci. Můžu být hrdý na to, že jsem dobrej člověk, že jsem něco dokázal. Spousta gayů to v tomhle přehání, a proto své okolí štve. Mně není nic víc proti srsti než ty typy kluků, co to dávají na odiv veřejně. Ale přijde mi hloupý, i když se líbá kluk s holkou.
Že se předvádějí se svou vášní?
Jo. To je hrozný. Důkaz lásky je třeba kytka, ale ne to, že někomu vrazím na lavičce jazyk do krku. Víte, my bojujeme o to, abychom byli braní většinovou společností jako normální, ale jediný (důrazně), kdo dělá gay obchody, gay kina, gay shopping mally, gay kluby, jsme my.
Jaký největší mýtus panuje o gayích?
Mamka a taťka. Ale ono na tom bude trocha pravdy. Já to takhle doma nemám, my jsme dva chlapi a hotovo. Trošku mám strach, že ten obrázek gaye tady je opravdu malej růžovej chlapík, vykroucenej, kterej má kolem sebe jen další gaye. Což je kravina, většina mých kamarádů a kamarádek jsou hetero. Mám radost, že i díky mně se mění názor na gaye. Lidi třeba říkají: „Hele, gaye nesnáším, ale Libora mám rád.“ Například jsem přijel do Kyjova a paní prodavačka na tržnici, kde jsem si kupoval zeleninu, mi říkala: „Manžel vás, Libore, obdivuje, ale neměl vás rád.“ A já: „Jak, nás?“ A ona: „No přece vás, vždyť víte...“
V pořadu Nahá jsi krásná bylo podmínkou, abyste byl gay?
Jo, to byla jedna z podmínek. Všude na světě, kde běží Nahá jsi krásná, jsou moderátoři gayové. Já to trošku nechápal, ale po delší době jsem to pochopil. Jeden z nejdůležitějších aspektů, jak ženě zvednout sebevědomí, je to, aby na ni žárlil manžel. Bylo by hloupý, kdybych byl heterák, ti muži by měli terč a ženu by obviňovali. Jenže oni žárlí i na mě, na gaye, protože jim najednou sahám na ženy.
Změnil se váš přístup k českým mužům? Teď jsem viděla muže, jenž nutil svou ženu, aby chodila oblečená skoro jako prostitutka.
Já doufám, že v mém pořadu není úplně typický vzorek. Některé holky nemají ani tak malé sebevědomí...
... mám pocit, že nemají spíš sebeúctu.
Ano. Já s nimi zažívám věci, které nejsou na obrazovce a nikdo je neuvidí, protože by to byl bulvár a bylo by to hodně zlý. Rozum mi stojí nad tím, kolik holek je doma týraných psychicky, ony denně slyší: „Ty jsi hnusná, jsi tlustá, jsi zbytečná, už mě nezajímáš.“ Když jsem se třeba jednoho z manželů zeptal, jestli plánují děti, on řekl, že to riziko nepodstoupí. A já: „Jaké riziko? Zodpovědnost?“ A ten chlap mi řekl, že nechce podstoupit riziko, že by měl tak ošklivé děti, jako má ženu.
Proč ženy zůstávají v takovém vztahu? Jejich přátelům nepřijde divné, že se k nim někdo takhle chová?
Myslím si, že jim chybí kamarádky, které nemají strach říct vlastní názor. Česká společnost je nastavená tak, že nikoho nezajímá, co se odehrává za dveřmi. Kdyby v Itálii, ve Španělsku chlap mlátil ženskou, soused automaticky zavolá policii.
Není to stále tak, že muž je pro spoustu žen bůh, bez kterého se neobejdou?
Určitě, já jsem feminista. I můj partner Gabriel. Nikdo si nemůže dovolit říct ženě, že na něco nemá, protože je ženská. To je špatně. Ženský, který tam mám já, znají jen jeden model: Máma doma prala, uklízela, vařila... a ten její chlap jí sem tam nějakou flákl. To jim přijde normální. Není to normální.
V čem je problém?
Ti lidi spolu v párech málo mluví.
Myslíte si, že si za to ženy mohou tak trochu samy? Vždyť není normální nechat si líbit ponižování.
Myslím, že člověk ze sebe něco vyzařuje, a podle toho přitahuje ty druhé. Pokud je holka puťka, vždycky přitáhne dominantního člověka, který si na ní masíruje ego. Tihle chlapi si prostě nikdy nenajdou samostatnou ženskou. Každá oběť si zkrátka hledá svého vraha. Jenže pak člověk musí potkat někoho, kdo mu vysvětlí, že to takhle přece nemusí fungovat. Mám pocit, že žena v dnešní společnosti uvažuje tak, že si říká: „Nevydělám dost peněz, nezaplatím byt, nezaplatím dětem školu, potřebuju chlapa.“ Spousta z vás navíc ztratila tu mírnou dávku sobectví, nemá se ráda. Ke mně do salonu chodí spousta cizinců a já na nich miluju, že svým manželkám, které jsou doma s dítětem, dávají vždy jeden den v týdnu jen pro ně. A ona si může jít na masáž, ke kadeřníkovi. Český ženský to nemají, ti troubové to neudělají. Prostě ne. Z toho je mi smutno.
Váš pořad je hlavně o vzhledu. Kritizují muži vzhled žen více, než je zdrávo?
Ano, nemají žádné hranice. Všichni berou jako model Araby, kteří se prý hnusně chovají k ženám. Ale já nikdy neviděl Araba, který by ženě řekl, že je hnusná nebo tlustá. Nikdy. Když ty naše holky vyslechnou, co vyslechnou, nedivím se, že mají sebevědomí tam, kde ho mají.
Nedělá vám problém vyhazovat jim oblečení ze skříní?
Ne, ty hadry jsou tak hrozný, že by to nedělalo problém nikomu. Samozřejmě musíte mít míru empatie. Já je nesmím urážet, je urážejí jiní. Já jsem od toho, abych jim pomohl. Řeknu, že tohle nosit nebudou, protože jim to nesluší. Tečka.
S jakými největšími hrůzami se v šatnících setkáváte? Jsou to silonové materiály?
Určitě, kdyby se lidé zaměřili na bavlnu, bude to v pohodě. Pro mě úplně nejotřesnější a nejhroznější jsou ponožky do sandálů. To se nosí moc. My tady v Praze už víme, co nosit, ale jakmile vyjedu někam jinam, vidím věci, který jsou nemyslitelný. A není to o penězích, dá se nakoupit slušně za pár korun.
Jaký je největší prohřešek českých žen?
Nestarají se o sebe. České ženy zkrátka hřeší na to, že jste celkově hezký. Je jedno, jestli jste tlustý, hubený, symetrický, nesymetrický, ale všechny jste hrozně hezký. Když jdu po ulici, můžu vidět holku s malejma prsama, velkým zadkem, velkýma prsama, ale ta fyziognomie bude pořád pěkná. A holka se podívá do zrcadla, řekne: „OK, dneska je to dobrý.“ Stáhne vlasy do culíku a jde. To Italky ani Francouzky nemůžou, jsou zvyklé o sebe dbát. Vědí, že stačí propínací kašmírový svetřík, pod to nátělníček, hezká sukně a mokasíny a vypadá nádherně. Češka si vezme elastický džíny s výšivkou u zadku, se špatně postavenýma kapsama, bílej pásek s kamínky, krátký tričko, vyvalí bříško a řekne: „Jsem tlustá.“ Víte, co myslím?
Vím. To je populární outfit.
V tom by vypadal strašně každý.
Když jsme u těch kamínků, tento styl doplňují i gelové nehty...
Jó... kamínky, já nevím. (děsí se) Jedna účastnice mě tím úplně dostávala. Bylo těžký jí vysvětlit, že pěkná francouzská manikúra nebo jen obyčejný průhledný lak jsou mnohem hezčí. Jako teplouš to asi nemůžu slušně posoudit, ale mně tohle prostě nepřijde sexy.
Myslím, že sexy to rozhodně není.
Kamínky, já vím.
Je to nedostatek vkusu? Nebo to vidí na sousedce a chtějí to taky?
On jim to tady asi nikdo neřekl. (smutně) A třeba si myslí, že je to hezký, protože je to barevný, dlouhý. Hranice mezi vkusem a nevkusem je strašně jemná…
Postupme od nehtů k make-upu.
Myslím, že s make-upem není problém, protože český holky se moc nemalují, nejsou přelíčené. Ale můj problém taky je, že jsem strašná konzerva.
Díváte se všem na vlasy?
(odmlčí se) Koukám. Vždycky si říkám, že nebudu koukat, ale nejde to. Nerad ale soudím lidi, řeknu třeba i kritiku, poradím, ale nikdy bych nikoho neodsoudil.
Jak vymlouváte zákaznicím něco, co chtějí, ale co jim nebude slušet? Nebo je ostříháte, jak chtějí?
Ze začátku jsem je stříhal, jak chtěly. Kadeřníci si potřebují postavit klientelu. Na akademii v Londýně nám řekli, že nejdůležitější je, aby byla spokojená klientka, a naše ego může být uspokojeno až sekundárně. Což je logický, vy v tom budete chodit, vy se v tom musíte cítit dobře. Ale časem si člověk vybrousí postup, jak dostat klientku tam, kam potřebuje. Ve chvíli, kdy chce klientka něco opravdu špatného, odmítnu. A mají to příkazem i moji lidé na saloně. Jakmile si nejsou jistí tím, co chce klient, musejí ho poslat pryč. Protože je lepší, když bude klientka chvíli naštvaná, než aby na ni okolí koukalo jako na blázna.
Kdysi jsme se spolu bavili o tom, jak Češky milují červené melíry a účesy jako houba. Jak se náš vkus za dva roky posunul?
Hub už je míň. Ale červené vlasy pořád trvají. Mně je červená barva strašně proti srsti a sluší jen opravdu málo lidem.
Jste odborník na blond barvu. Kdybych k vám přišla, že chci být blondýna, to by nebyl problém?
Budu vás řešit jako osobnost - první, co si zjistím, je, jakého máte vedle sebe chlapa. Hodně holek chce takovou změnu natruc svýmu chlapovi. Chtějí něco, co se mu nelíbí, protože je něčím naštval. Musím zjistit, jak rychle ta holka žije, kolik času je ochotná věnovat vlasům - ve chvíli, kdy vás udělám blonďatou, budu chtít vědět, jestli budete schopná chodit každý měsíc na melíry, barvit odrosty.
Jak se díváte na trend navázaných vlasů?
Stěžejní věc je najít si dobrého odborníka. Tam se dá totiž zkazit hodně věcí. Hrozí i trvalá ztráta vlasů, proto to nemám rád.
Nedávno jsem ve Vogue četla kritiku navázaných vlasů, ženy tím, že jsou všechny dlouhovlasé, ztrácejí osobnost. Vypadají jako podle jednoho vzoru...
Vím. Byl jsem teď pozván na takový hodně VIP večírek do Cannes, kde mám klientku. Nikdy v životě jsem neviděl tolik unifikovaných klonů. Ty holky mají dresy od Cavalliho, zvířecí vzory, asymetrické sukně, vysoký podpatky, nejradši Manolo Blahnik, a kabelky Dior. Všechny mají stejně blonďatý vlasy, stejně prodloužený blonďatý vlasy. A to je průšvih. Mají výborně udělaný botoxy, ale obličej bez emocí. Mají obrovský rty, ale bez pohybu. Já z těch holek nemám žádný pocit, ve mně nevzbuzovaly emoce a to je opravdu nejhorší, co se může stát.
Proč se ženy takto unifikují? Muži to tak nemají.
Ne, muži ne. Není to o sebevědomí, ale o síle médií. Chlap se nenechá ovlivnit časopisem - chlap sice vidí nějaký vzor, ale ví moc dobře, že by ho ta proměna stála moc energie. On ji nevydá, raději si ji nechá na lov, tam ji spotřebuje. A vy ženský se chcete líbit, tak to pak přepísknete tím, že jedete ty módní časopisy, kde jsou všechny holky udělaný ve photoshopu, bříška stažený, prdelky stažený, vlasy vyblonďatěný. A vy tak chcete vypadat. A to je průšvih. Nejste hrdý na to, co jste.
Co se vám na vás samotném nelíbilo?
Jé, já byl úplně nejvíc nespokojený děcko na světě. To byla hrůza. Jediné štěstí jsem měl - že mi naši zvedali sebevědomí a chovali se ke mně úžasně a chválili mě. Měl jsem komplex z toho, že vypadám jako cikán, že vypadám odlišně. Navíc mi bylo čtrnáct a nikdo o mě neměl zájem, ani ženský, ani chlapi. A já jsem se snažil, abych byl hezký, aby mě lidi měli rádi. Jenže pak jsem zjistil, že je to nesmysl. Kdyby mi každý dal korunu za to, že dobře vypadám, snažil bych se. Ale nikdo mi za to nic nedá, takže se musím snažit jen kvůli sobě, ne kvůli okolí. Tak v sedmnácti jsem si řekl, že vypadám dobře, že vypadám, jak vypadám.
Zajímal jste se vždycky o módu?
Jo. Pamatuju si na svůj první výstřižek, bylo mi asi dvanáct třináct, a po revoluci se mi dostal do ruky nějaký módní časopis. Vystřihl jsem si fotku obleku a řekl, že si takový oblek jednou koupím. A pod tím oblekem byla suma 30 000 korun. Táta mi přeškrtl jednu nulu a řekl, že je to překlep. A já si říkal: „Tři tisíce za oblek, to je teda peněz...“
Vy si ale na dražší věci vyděláte a nosíte je.
Mám rád kvalitní věci, ale nemám problém ani s nízkorozpočtovými značkami.
Řeší váš partner vaše oblečení, jako to dělají manželé v Nahá jsi krásná?
Víte, to spíš já jsem trochu ten uzurpátor, který toho chudáka malýho hlídá. Ale pro mě je důležitý, že můj partner je ten nejvíc heterosexuální gay na světě. On oblečení prostě neřeší, je mu to jedno. On řeší podstatnější problémy.
