Asijské požehnání. Ulítlé oblečení a Japonky protestující proti podpatkům |
Takže dosud velká milovnice pravých kožichů se zapojila do celosvětového trendu, kdy velké módní značky odmítají do svých kolekcí zařazovat cokoliv z pravé kožešiny. Vloni se od chlupaté parády oprostily značky jako Gucci nebo Jimmy Choo. Burberry nebo John Galliano se k tomuto kroku zavázali ke konkrétnímu datu v budoucnu. Povětšinou to doprovodí prohlášením, proč to dělají. Někteří z holého přesvědčení, že zabíjet zvířata je hnusné (respektive předpokládají, že si to myslí jejich zákazníci). Případně dají najevo, že použití kožešiny jim není zcela proti mysli, ale nejsou schopni ji na trhu pořídit v dostatečné kvalitě a množství bez toho, aby ustoupili z hodnot férového zacházení se zvířaty.
Móda v klinči. Je přehlídka spodního prádla ‚softporno‘? |
Tažení proti pravým kožešinám se podle dostupných čísel daří. Jak píše oborový magazín Business of Fashion, zatímco v roce 2015 trh s pravými chlupatými produkty dosáhl 40 miliard dolarů, v loňském roce to bylo už jen 33 miliard.
A samozřejmě firmy, které se kožešnictvím živí, se nevzdávají úplně bez boje. Zapojily, a to zejména na asijském trhu, kde přece jen ochrana zvířat ještě není takovou mantrou, řadu influencerů. Ti mají ukázat, že kožichy jsou cool a trendy.
Jako vždy cynický Čekstajl v obojím vidí tak trochu pokrytectví. Influenceři (jistě ne všichni a všude) po celém světě získávají fanoušky třeba kázáním o potřebě udržitelnosti našeho počínání na planetě. Tradičními příklady jsou boje proti palmovým olejům nebo plastovým brčkům. A pak za peníze se klidně zapojí do kampaní na kožichy nebo třeba na oblečení z rychloobrátkových řetězců, které vydrží tři vyprání a o přírodním materiálu možná slyšelo při převozu z asijských továren.
Z čeho je srst umělá?
Stejně tak ale je trochu problematické i „přešívání“ pravých kožichů za využití umělého chlupu, jako to udělala Kim Kardashianová. Z čehopak je ta umělá srst? No samozřejmě ve výsledku z jakési varianty plastu.
Navíc na rozdíl od pravých kožešin nemá takové tepelné vlastnosti, tedy nehřeje tolik jako opravdová srst. Takže jde o to víc jen o „zdobnou“ záležitost, bez které bychom se měli umět obejít, pokud nám skutečně o životní prostředí jde.
Čekstajl nechce působit zbytečně mentorsky. Ale nakonec přece snad jedna výzva, která platí v módě v každém případě. Všeho s mírou. Ať už jde o následování trendů (módních či ekologických), nebo nakupování neúměrného množství oblečení. Odívání je totiž třeba si především užít.
