Příběh graffiti začíná na konci 60. let v komunitách Hispánců a Afroameričanů v ulicích Manhattanu, Bronxu a Brooklynu. Start české streetartové story spadá ale až do přelomu 80. a 90. let na pražském Jižním Městě. Trend přicházející z Berlína se tehdy na největším českém sídlišti setkal s ohromnou odezvou. Města potom musela hledat způsob, jak se pouličního umění zbavit, a zvyšovala represe. Hodnotnější kusy ale zatím začaly pronikat do galerií a staly se vyhledávaným artiklem trhu s uměním.
Punk a luxus
Samotné graffiti je dnes jen jednou z alternativ street artu, který se rozvíjí v mnoha dalších podobách. Na ulicích se začaly objevovat nálepky, nástřiky sprejem přes šablonu, plakáty i prostorové předměty. Kolem street artu proto funguje komunita, která má svá oblíbená místa, hudbu, slovník i styl oblékání.
Tento styl dnes často proniká i do světa módy. Jako první se odvážil módu ulice a haute couture kombinovat návrhář a výtvarník Stephen Sprous. Bylo to v 80. letech v New Yorku. Sprous tehdy divákům na přehlídce předvedl směs sofistikovaného luxusu s drsným punkem a kýčovitým popem. V roce 2001 jej přizval ke spolupráci mladý americký návrhář Marc Jacobs, kreativní ředitel značky Louis Vuitton. "Napadlo mě vzít symbol, nějaký úctyhodný a starý, a dát mu nový život tím, že ho zohyzdím," řekl později Jacobs o společné kolekci. Oblečení, kabelky i tradiční cestovní zavazadla pokrývaly barevné nápisy v graffiti stylu "Louis Vuitton Paris". Kolekce byla okamžitě vyprodána. Když roku 2004 Sprous podlehl těžké nemoci, na jeho počest vznikla pozoruhodná umělecká performance v avantgardní galerii Jeffreyho Deitcha v newyorské čtvrti SoHo. Marc Jacobs se při té příležitosti nechal vyfotografovat nahý s celým tělem pokrytým růžovými nápisy ve Sprousově stylu. Kampaň byla šokující, ale velmi účinná. Jacobs se proto pustil do spolupráce i s dalšími umělci. Jedním z nich byl pařížský street arter Andre, který na svých webových stránkách říká: "Graffiti není vandalismus, ale krásný zločin." Na svém kontě už má spolupráci se značkami jako Gap, Elle, Leica, Quiksilver či Eastpack.
Nebezpečí, ale za peníze
Správný writer běhá léta po ulicích, zdokonaluje rukopis a podstupuje řadu nebezpečí. Pokud se mu daří, jeho značka má vysokou cenu, a lehce proto najde kupce. Moderní marketing touží zasáhnout subkultury a jediný způsob, jak toho lze dosáhnout, je napojit se na někoho zevnitř. Někteří umělci proto začnou sami produkovat oblečení a doplňky označkované svým "tagem", jiní své jméno propůjčí nějaké firmě. V tomto bodě se umělci ostře rozcházejí. Někteří se pouličnímu umění věnují z protestu proti dnešnímu světu a kontakt s nadnárodní korporací se jejich levicovému smýšlení příčí, mnozí však módu vnímají jako výrazný fenomén ulice, který je třeba postihnout. Spojení s undergroundovou firmou je přijatelnější, ale nadnárodní korporace mají podstatně větší zásah.
Roztomile ordinérní
Jedním z těch, již fušují do módy, je i Shepard Fairey, který se podepisuje Obey – celým jménem Obey the Giant. Dnes vlastní reklamní agenturu, která vytváří marketingové strategie pro firmy jako Pepsi, Hasbro či Netscape. Zároveň vlastní firmy, které chrlí oblečení a doplňky se značkou Obey. Kromě obligátních pánských mikin a triček s potiskem nabízí i ohromnou dámskou kolekci včetně šperků i dalších doplňků. Minulý rok zároveň vytvořil kolekci pro Levi’s, jejíž součástí byla lihová fixa. Při prezidentských volbách upravil své plakáty na portrét Baracka Obamy a nápis Obey vyměnil za hope.
Typická estetika zůstala a Obey pronikl do masmédií. Příkladem úspěšného spojení street artu s módou je také ZEDZ – uznávaný umělec z Amsterodamu, který má vlastní oděvní značku satellite01. Jeho newyorský kolega Krink se proslavil úspěšnou spoluprací se značkou MiniCooper a pokračoval rovněž do světa oděvní konfekce. Po značkách Nike a Carhart tvořil rovněž pro Levi’s. S firmou Adidas zase dlouhodobě spolupracuje francouzská street arterka Fafi. Její holčičí modely i kresby jsou roztomilé a lehce ordinérní.
V Česku zatím málo
Již zmíněný český umělec Pasta Oner pro Adidas vytvořil kampaň u příležitosti otevření nového obchodu v Praze. Na ulicích se objevily plakáty s nápisy typu: "Nebyl jsem tam, tak mě opustila."
České firmy si zatím na spolupráci se street artery příliš netroufají. Trend se proto rozvíjí jen v malých kolekcích autorské módy. Zajímavé jsou například věci od múzy mnoha umělců, modelky a návrhářky Olo, která své síly tentokrát spojila s Juliem Reichem (jeho práce také viz foto). Ten po sobě v ulicích zanechává ručně vyráběné nálepky oveček a andělů. V podobném stylu upravuje modely z kolekce OLO.
Návrhářka Štěpánka Pivcová se street artem inspirovala ve své kolekci DarkStar. Jednoduché střihy byly podtrženy výraznými potisky navrženými Petrem Pawlovským. Na otázku, proč je dnes street art v -módě tak populární, odpovídá: "Na rovinu – kdo z nás může navrhovat haute couture? Takže vaříme z ingrediencí ulice. I Coco Chanel to dělala. Inspirovala se námořníky a dělníky a dala vzniknout nové módě."
