Pátek 13. prosince 2019svátek má Lucie 2 °C déšť se sněhem Předplatné LN
15. listopadu 2019 5:30 Lidovky.cz > Relax > Móda

Listopadová móda ‚zapáchala‘. Deodoranty byly nedostatkové zboží, umělá vlákna naopak všude

Discopříběh | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Discopříběh | foto: čsfd.cz

Sedmdesátá a osmdesátá léta se dají charakterizovat jako konfekční šeď a doba umělá. Většina z obyvatel ČSSR měla stejné oblečení a vzhledem ke krachujícímu systému centrálního plánování se hezká a kvalitní konfekce téměř nedala sehnat. A co víc, národní podniky se z nouze snažily využívat umělých materiálů, které ale byly ve většině případů zcela nevhodné pro běžné nošení.

V tehdejším Československu bylo několik podniků, které zásobovaly celou republiku. Nejznámějším byl OP Prostějov a desítky jeho pobočných závodů. Takže oblek do tanečních nebo do práce pocházel téměř jistě právě z Prostějova nebo třeba Třeště u Jihlavy. Byl většinou černý nebo šedý, téměř jistě polyesterový a střihově zastaralý. Košile zase šily podniky jako Šohaj Strážnice, nebo Joka Klatovy. 

Přírodní materiály jako bavlna byly opět v menšině, převažovaly umělé látky a neuvěřitelně široké střihy, rozhalenky a špičaté límce. Pro Slovensko šila Makyta Půchov, spodní prádlo jsme nosili z Jitexu Písek, boty samozřejmě ze Svitu Gottwaldov nebo Botasu Skuteč. Většina těchto socialistických podniků vznikla na základech úspěšných Rakousko-Uherských nebo prvorepublikových podniků.

Styl a la zpěvačka Madonna v 80. letech
Do módy se vrátily mrkváče i kalhoty s vysokým pasem, barevné šusťákovky i...

Prostějovská tradice Rolného a Nehery

Například oděvní průmysl patřil odjakživa k Prostějovu a ten byl na konci 19. století světovým centrem výroby konfekce. OP Prostějov by nikdy nebyl úspěšný nebýt velkopodnikatelů Rolného a Nehery. Rolný na konci roku 1930 zaměstnával více než 500 dělníků, otevíral další závody a expandoval do světa, například do Hong Kongu. Měl také téměř 100 svých prodejen. Ve třicátých letech pak Rolný musel soupeřit s firmou Jana Nehery, který svůj slogan “Nehera šije šaty dobře” rozšířil po celé mladé republice.

Rolný založil výrobní podniky také na Slovensku, v Žilině a Půchově. Po Únoru 1948 na základech těchto továren vznikla Makyta Půchov. Vlastně všechny závody byly Rolnému (a Neherovi) znárodněny. Protože po dobu války šily jeho podniky pod německým dozorem uniformy pro wehrmacht, proběhla první vlna znárodnění hned po roce 1945 a o zbytek majetku pak přišel po roce 1948. Celá rodina byla komunistickým režimem perzekuována. Rolného podniky, stejně jako Neherovy, byly předchůdci OP Prostějov. 

Po znárodnění vznikla nejdříve společnost Oděvní závody Jiřího Wolkera, později pak Oděvní průmysl Prostějov. To, jak byl komunistický režim na konci osmdesátých let v koncích, svědčí porovnání socialistické produkce s Rolného výrobou pánských obleků. Ve třicátých letech si zákazníci mohli vybírat až 20 barevných odstínů různých střihů dle postavy (slim, regular, volné, značeno jako A, B, C) a samozřejmostí bylo použití vlny. Naproti tomu OP Prostějov měl v nabídce maximálně 5 barevných odstínů, jeden střih a polyester.

Herci Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi ve filmu Kamarád do deště

Herci Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi ve filmu Kamarád do deště

Předrevoluční doba umělá

Ostatně před rokem 1989 byl český textilní průmysl doslova uchvácen umělými a syntetickými materiály. Dederonové košile, oblečení z krimplenu nebo acetátu. Umělý materiál měl tu výhodu, že se nemusel žehlit, byl lehký. Ale tím výhody končí. Byl neprodyšný, lidé se v oblečení potili, pokud se zkombinovala polyesterová látka s polyesterovou podšívkou a absencí deodorantu (také nedostatkové zboží), začalo být na úřadech a v tramvajích nevábno. 

Jakub Lohniský

Jakub Lohniský vystudoval Mediální studia a ekonomii. Jeho snem bylo vlastnit obchod s pánskou módu. Nejprve založil blog o pánské módě Muži v Česku a v roce 2011 začal šít košile na míru. Řediteluje firmě Le Premier provozující e-shop s módou pro opravdové muže a občas ho najdete i za pultem obchodu v Pánské pasáži v Praze.

Co se týče střihů, tak z dobových materiálů je vidět, že vše bylo velké. Zásadní vliv na to měly zastaralé technologie a chybějící intenzivní spolupráce se Západem, kde se trendy rychle měnily a díky volnému trhu na ně museli firmy rychle reagovat. U nás se tehdy vyrábělo unifikovaně, s trochou nadsázky lze říci, že se vyrábělo kvůli tomu, aby lidem nebyla zima. Aby oblečení padlo, nebo aby reflektovalo více typů postav zákazníků, to bylo až druhořadé. Určitě si vzpomenete, jak ženy i muži nosili obrovská saka s ještě většími vycpávkami nebo jak nikdo neřešil široké kalhoty zcela rovného střihu. Všeho byl navíc naprostý nedostatek.

Džíny (ilustrační foto)

Od konce sedmdesátých let začala být poptávka po džínových materiálech. A ta se stupňovala. Lid si žádal vše džínové - vesty, kalhoty, bundy, tašky a další západní zboží. Koupit pravé džíny šlo ale pouze v Tuzexu nebo si je nechat přivézt ze Západu. Národní podniky se snažily na poptávku po džínovině reagovat, vyráběli se různé náhražky, ale mít džíny české výroby nikdo nechtěl. Jako většina textilní výroby v tehdejší době, i tento pokus se tedy nezdařil. Zákaznici chtěli značky a džíny Levi`s byly prostě statusovým symbolem. V šedi 80. let to platilo dvojnásob.

Jinakost se nosila těžko

Vyniknout nebo se pomocí oblečení odlišit pak bylo těžké. Zákazníci chtěli alespoň něco. Když dorazily do všech obchodů po republice zelené látky, tak díky šikovným švadlenám a časopisům Žena a móda nebo Dana či Dorka začali všichni nosit stejné věci. Vycházel ještě časopis Praktická žena, který měl ale tak omezený náklad, že byl velmi rychle rozebraný. Tehdejší doba byla prostě v mnoha ohledech zvláštní. Kdo se dostal k Burdě, byl král. Vozila se ze zahraničí, půjčovala se, kopírovala. Oblíbené byly také katalogy německých zásilkových firem, kde bylo množství inspirace. Kdo se chtěl dostat k trendům, tak musel vynaložit velké úsilí. Své přehlídky pořádal OP Prostějov, ale dostat se na ně bylo téměř nemožné. 

V Liberci pak fungovaly tzv. Liberecké výstavní trhy, kde podniky představovali svoje nové kolekce. Kolébkou stylu a trendů v textilním průmyslu byl Ústav bytové a oděvní kultury. V jejich kolekcích se dalo najít několik pěkných kousků, ale v omezeném množství. Vše se téměř hned vyprodalo a do výroby se novinky téměř nedostávaly. Podniky nechtěly a často ani nemohly měnit výrobu, protože neměly technologie. Ušít pár kousků na veletrh problém nebylo, ale dodat tisíce kusů už bylo nemožné. Takže opět nastoupila česká vynalézavost a ty nejlepší kolekce se hned začaly podomácku kopírovat.

Za kvalitou za Adamem a Evou

Existovaly ale oficiální cesty, jak se dostat ke kvalitě. Zvláště pánové měli možnost nekupovat obludně nepadnoucí konfekci, ale nechat si oblek ušít. Fungovala totiž Oděvní služba Adam, která šila obleky na míru, ale nabízela také módní doplňky. Jednalo se o ukradený Salón Adam, což byla pražská pobočka známé krejčovské firmy Kníže. Ženy mohly šít v Oděvní službě Eva, což byl znárodněný slavný salón Hany Podolské, kde ve své době šily nejznámější a nejkrásnější ženy Československa.

Realita dneška

A jaké materiály se používají dnes? Ve fast fashion odvětví jsou to hlavně směsové látky, kdy se kombinují přírodní materiály s těmi umělými. Umělé látky asi nevymizí nikdy, je zde velký tlak na cenu, takže vlněný kabát s kašmírem většinou na ramínku v obchodě nenajdete. Spíše to bude směs vlna, polyamid a třeba 5 % levného kašmíru. Stále je možné koupit 100% polyesterové obleky, ale to lze doporučit vážně jen pokud potřebujete oblek na jedno odpoledne. Dobrým poměrem složení oblekové látky je alespoň 50 % vlny. Zbytek pak může být polyester. Oblek bude za dobrou cenu a díky polyesteru více vydrží. 

Aerobik vystřídala jóga

Stejně neodmyslitelný jako oblek výrazného střihu je pro 80. léta touha v něm dobře vypadat. Fitness centra se stala kultem a ­vyučovala vrcholně populární cvičební styl aerobik. Cvičenky i cvičenci v­leginách, lykrových body, s čelenkou na hlavě a návleky na holeních si mimo posilovny dodávali energii pojídáním zdravé stravy. Kult těla rezonuje i dnešní společností posedlou během a jógou, jež prokládá pitím smoothie a konzumací rostlinné stravy obohacené o takzvané super potraviny.

Nicméně vlněný oblek je stále to nejlepší. Avšak jednou velkou nevýhodou jemných přírodních materiálů je jejich náchylnost na oděr a nutnost se o ně více starat. Proto trocha polyesteru nemusí být na škodu. V tzv. udržitelné módě, kam patří třeba šití na míru, se více vyrábí z čistě přírodní materiálů. Trendem je ale kombinace vlny s trochou elastanu, protože zákazníci, pokud budu mluvit o mužích, chtějí vzhledem k trendu neustálého zeštíhlování více pohodlí. Například džíny bez elastnu se dnes prodávají velmi těžko. 

Co se týče střihů, tak v porovnání s dobou minulou je jasně vidět, že se vše zmenšuje, protože trh si žádá vše slim. Doba velkých vycpávek u sak a obleků je naštěstí pryč. Dnes zákazníci chtějí sako nejlépe bez vycpávek a bez podšívek. Prostě tak, aby co nejlépe kopírovalo postavu.

Premium

Zoufale jsme se snažili postřeleného muže zachránit, líčí lékař z Ostravy

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Hrudní chirurg Marcel Mitták z Fakultní nemocnice Ostrava se snažil s týmem zdravotníků zachránit jednoho z těžce...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...