Éra supermodelek skončila, říká Petra Němcová. Táhnou tváře, kterým se nemusí tolik platit

Svůj zážitek naopak využila k pomoci druhým. Před jedenácti lety založila nadaci Happy Hearts Fund, jež staví školy v oblastech, jimiž se prohnala živelná katastrofa. V současnosti stojí díky jejím aktivitám 165 škol všude po světě: v Thajsku, Haiti, Peru, Indonésii, Nepálu, Chile, Filipínách, Mexiku, Kolumbii, USA... A stále přibývají další.

Modelky chtěly upozornit na úpravy v módním průmyslu. Odhalily extrémní retušování

Včera večer jste přiletěla, a už ráno na vás nastoupil štáb lidí: rozhovor, líčení, focení...Je to pro vás běžná realita?

Naprosto běžný den, přesně tak. A to to ještě včera vypadalo na pořádné drama! Napřed mi v New Yorku uletělo letadlo, což se mi nestává. Ale tentokrát jsem uvízla v nečekané dopravní zácpě a měla smůlu. Další let vedl přes Varšavu, jenomže navazující letadlo z Varšavy do Prahy se dvacet minut před přistáním otočilo a bez vysvětlení jsme se vrátili zase do Varšavy. Nakonec se mi konečně podařilo sehnat letadlo, které do Prahy dolétlo. Do hotelu jsem přijela o půlnoci a pak pracovala do tří do rána. Mívám dost nabité a hektické dny, ale tohle bylo příliš crazy i na mě.

Jaký je ten život s kufrem v ruce?

Opravdu je pro mě běžné vystřídat tři země a dva kontinenty za týden. Naštěstí mám cestování strašně ráda. V letadle si odpočinu, mám klid, mohu si zorganizovat věci. Udělám tam nejvíc práce, třeba sedm hodin nonstop sedím a můžu se soustředit. Když mě pošlete letadlem do Austrálie, budu nejšťastnější, protože budu mít víc času spát i pracovat. Myslím si, že za to může i moje dětství prožité v komunismu. Dřív se nemohlo cestovat, tak to pořád vnímám jako něco výjimečného a vzácného. Cestování a poznávání kultur je pro celkové vzdělání člověka nezbytné. Čím širší spektrum lidí, čím víc kultur a prostředí poznáte, tím líp.

Na milánský fashion week pozvala značka Versace supermodelky z 90.let. Na molu se potkaly Cindy Crawfordová, Naomi Campbellová, Claudia Schifferová, Helena Christensenová a Carla Bruniová, dnes téměř padesátileté ženy. To bylo docela pěkné gesto, ne?

To bylo opravdu krásné. Byly to ty první supermodelky, opravdu výjimečný moment. V 90. letech se světově proslavily –a byly to skutečné hvězdy. To se stalo jednou a už se to nikdy nezopakuje, protože se ve fashion byznysu všechno změnilo. Za tyhle modelky designéři platili ohromné částky, ale vyplácelo se jim to, ony na sebe tu pozornost uměly strhnout. Když jsem přišla do modelingu na konci 90. let, byla to éra Kate Mossové, modelky byly velice hubené a vypadaly spíš jako kluci. Tehdy už se designérům nechtělo utrácet za slavné tváře a naopak chtěli pozornost od modelek stočit zpátky k oblečení. Zahájili novou éru, vybírali si mladé neokoukané tváře, kterým nemuseli tolik platit.

Jeden plastický chirurg mi říkal, že v USA je enormní tlak na vylepšování a že i dvacetileté modelky dostanou v agentuře vizitku kliniky s tím, ať přijdou za tři měsíce. Funguje to tak?

Neřekla bych, alespoň já jsem se s tím nikdy nesetkala, ale už mi není dvacet a s těmi agenty nepřicházím do styku. Možná si nechávají vylepšit prsa nebo jiné části těla, ale určitě ne obličej. Krása modelky je přeci v její přirozenosti. Určitě ale chodí k plastikům lidé z módního byznysu, v Americe speciálně, ale modelky ne.

A když vám bylo dvacet, jednali s vámi agenti jinak než dnes?

Jasně, když je člověk mladý, neví, o čem branže je, takže poslouchá a moc si nevyskakuje, to k těm začátkům patří. Musíte se otrkat. Když už za sebou máte nějakou práci, víte, co chcete a co už ne. Jsem ráda, že jsem se nikdy nevěnovala jenom modelingu, že mám za sebou jedenáct let intenzivní práce v nadaci. Začínající modelky většinou dělají jenom modeling, agenti jim vytvářejí kariéru, ale je to na strašně krátkou dobu. Já se svou agentkou spolupracovala jedenáct let, to už dnes nebývá. Obrat v byznysu je mnohem rychlejší. Stává se, že se objeví nová modelka, je hvězdou sezony, udělá v New Yorku deset přehlídek –a další sezonu si neškrtne. Trh je nekompromisní.