Zdá se, že něco podobného začalo fungovat ve světě módy s odloženými kousky oblečení. Aneb lidé začali vážně slyšet na všechny ty apely, aby přistupovali k odívání rozumněji, neroztáčeli stále do vyšších obrátek kola, která chrlí tuny hadříků do řetězců s tak zvanou rychlou módou. Zkrátka „sekáče“, byť tedy v luxusnějším provedení než zablešený sklep plný hromad podivuhodných kreací, jsou opět in.
Stříbrný vítr ve vlasech není ostudou. Trend šedin se přesouvá už i k dámám |
Ukazují to čerstvá čísla z Ameriky. Analytici ze společnosti GlobalData propočítali, že v loňském roce utratili lidé ve Spojených státech za oblečení z druhé ruky 24 miliard dolarů. Za oděvy z řetězců s rychloobrátkovou módou 35 miliard. Takže zatím řetězce vedou. Predikce počtářů z GlobalData se ale už značkám jako Zara, H&M, Primark a další musí zamlouvat podstatně méně. Za deset let to má být totiž 64 miliard pro „sekáčové“ modely versus 44 miliard pro „fast-fashion“.
Trendů, jak obnošené kousky poslat dál, je hned několik. A týká se to i luxusní módy. Třeba startup The Real Real dokázal pro svůj nápad, jak se lidé mohou dostat k obnošeným Diorům či Alexanderům McQueenům, získat od investorů přes čtvrt miliardy dolarů. V našich podmínkách je asi nejznámější charitativní bazar Báry Nesvadbové, kde známé i neznámé osobnosti prodávají starší luxusní kousky a výtěžek jde fondu Be Charity.
Domácí shopping party
Když sklouzneme do cenových úrovní běžných lidí, tak postupně se množí second handy, které zboží pečlivě vybírají a třídí a také vystavují tak, aby nebylo třeba se prohrabovat neforemnými hromadami.
Zároveň aktivisté za udržitelnou módu s oblibou pořádají variace na domácí shopping party. Neboli veřejné akce, kam své obnošené kousky (dostatečné kvality) donesete a přibližně stejný počet věcí si i odnesete.
Se s tím smiř. Odpůrci legín mají smůlu aneb Proč se Američanky fotí v upnutých kalhotách? |
Jednoznačné plus tu je. Předvýběr znamená, že se lidé nezbavují úplně hrozivých věcí, a tím pádem je za dobrou cenu dostupné kvalitní zboží, které už něco vydrželo. Takže padá argument: „nemám na to koupit si nic jiného než věc z řetězce“.
Zásadní nevýhoda je, že na „blešáku“ jakkoli luxusním není výběr jednoho kusu v mnoha velikostech. Takže sehnat padnoucí kousek zabere víc času než při impulzivním shoppingu cestou z práce v nákupním centru.
Nutnost koupě hadříku? Chiméra
Jenže většinou si nutnost okamžitého nákupu vsugerováváme a zbytečně své skříně přecpáváme. Když bychom se drželi toho, že koupíme jen věc, která je z kvalitního materiálu a opravdu nám sedne a přitom ji nemáme doma jen v lehce jiné variantě, možná by nebyl problém dodržet zkoušku závislosti na nákupech hadříků. Aneb za čtvrt roku ani ponožku.
