Dřív bylo samozřejmé věci opravovat – boty se podrazily, kabát zašil, kalhoty opatřily záplatami. Běžně se dědilo a některé kousky i z generace na generaci. S nástupem nadnárodních oděvních gigantů jsme si ale zvykli spíš kupovat – a vyhazovat.
Dvě tváře Primarku. Je jako hřiště, omámení zákazníci si své zboží musí vybojovat |
Důvodem je nízká kvalita materiálů a také cena. Kdo by se namáhal se zařizováním opravy, když její cena často převyšuje hodnotu zboží? Ž se u trička se po prvním vyprání přetočí švy, nebo že se džíny po několika nošeních prošoupou a pustí barvu, považujeme za něco běžného, stejně jako to, že jsou ceny oblečení v řetězcích leckdy srovnatelné s cenami potravin.
Za cenu sendviče a kávy lze dnes běžně pořídit tričko. Ve světě fastfashion, neboli rychlé módy, se na kvalitu nehraje, cílem je prodat co nejvíc zboží, které vydrží jen tolik, kolik je nezbytně nutné a když doslouží, koupí se jiné. Spoléhá se přitom na to, že zákazníka zajímá hlavně cena a poničené zboží jednoduše vyhodí.
