Dámský klobouk má sedět napravo. Mám chuť to ženám v MHD opravovat, říká modistka

Premium

Modistka Jolana Kotábová | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Autor:
  5:00
Klobouk je vášeň a nošení klobouků je zábava. A vůbec nevadí, že Praha není Londýn, říká jedna z mála Češek, která se snaží uchovat tradiční řemeslo – kloboučnictví –, modistka Jolana Kotábová. Na nedělní Velké pardubické dámy zdobila celá padesátka výtvorů z její dílny. Klobouk totiž rozhodně není žádný anachronismus a své místo má i v 21. století. Kam v něm vyrazit?

Hlavně na slavnostní události, jako jsou svatby, pohřby, křty, promoce a další společenské akce, třeba právě dostihy či koňské pólo. Elegantní pokrývka hlavy přitahuje pozornost i sociální interakce.

Lidovky.cz: Kolik klobouků máte?
Čtyři – kovářova kobyla…

Lidovky.cz: Kdy podle vás zažívala profese kloboučníků a modistek zlaté časy?
Za první republiky byly v Praze klidně dvě i tři modistky v ulici a až do padesátých let minulého století platilo, že žena bez klobouku a rukavic nebyla náležitě oblečená. S postupem totality u nás ale začal být klobouk „buržoazním přežitkem“, a ženy spíš nosily šátky nebo rádiovky-barety a o elegantní společenské klobouky přestal být zájem. Když jsem se v roce 1988 vyučila, bylo v Praze ještě deset až patnáct dílen, v roce 1990 tu působilo kolem 180 modistek. A dnes? Obávám se, že bych je spočítala na prstech jedné ruky.

Vstoupit do diskuse (3 příspěvky)

Nejčtenější

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.