Lidovky.cz: Není vám smutno, když ráno chodíte do práce?
Jasně že je mi smutno. Jenže dnes, v době krize, s tím nic neudělám, přesněji kvůli rozpočtu, který máme. Přitom vím, protože jsme si udělali analýzu, že palác Kinských má, tedy měl, největší návštěvnost ze všech šesti objektů Národní galerie. Také vím, že do něj chodí především milovníci starého umění a turisté, zatímco třeba Veletržní palác navštěvují příznivci moderny a současného umění.
Hlavně mladí lidé mezi patnácti a třiceti lety, kteří mají zájem nejen o umění, ale i o společenské setkávání. To se mi líbí. Abych se ale vrátila k paláci Kinských: žádali jsme o peníze na jeho úpravu, aby byl bezbariérově přístupný, chtěli jsme zrekonstruovat alespoň přízemí. Bohužel se to nepovedlo. Už nemůžeme čekat, proto tam připravujeme na příští rok dvě výstavy: Zimní sporty v umění a později Staré mistryně, které by měly být protiváhou expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci.
Lidovky.cz: Letos budou největšími „taháky“ galerie výstava Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda, která se otevírá právě dnes, tedy 31. března, a Petr Brandl: Příběh bohéma. Obě ve Valdštejnské jízdárně. Mánesově výstavě přitom předcházel badatelský výzkum. To byla vaše iniciativa?
Ano. Občas se zapomíná, že Národní galerie je také výzkumnou organizací a výstavám předchází vědecký výzkum. Kvůli Josefu Mánesovi jsme se spojili s Ústavem dějin umění AVČR a v roce 2019 získali grant. Výsledkem výzkumu je publikace Let s voskovými křídly, která vyšla loni a na níž se podílelo mnoho odborníků.
