Náš punkový doktor aneb jak je důležité najít správného pediatra

Původně jsem ale měla jiné plány. Jako těhotná jsem se chtěla pořádně připravit a toužila jsem po tom, aby všechno bylo prostě dokonalé, včetně ordinace, kam bude mé dítě chodit. A to jsem ještě ani netušila, kolik času tam budeme trávit. Malé dítě chodí k lékaři opravdu často, i když je zdravé, natož když nedej Bože onemocní. To je nějakých prohlídek, očkování, měření…Nepočítám-li rodiče, které očkování odmítají, jste s malými zdravými dětmi zanedlouho u doktora jako doma. Je proto dobré mít někoho, s kým si sednete i lidsky, aby vám ta nová domácnost nezačala pěkně lézt krkem.

Já jsem nejprve snila o hezké, moderní, veselé ordinaci, kde se bude synkovi líbit. Naopak jsem se děsila vzpomínek na depresi ze stroze nemocničního prostředí pediatrických vyšetřoven mého dětství. Hledala jsem, až jsem našla. Ordinace na první pohled skvělá, jen trochu moc vzdálená. Hned po porodu jsem si ale uvědomila, že cestování po městě s dítětem není žádný med. Vzala jsem proto za vděk ordinací, kterou jsme měla hned za rohem. První vizuální kontakt ale zasadil tvrdou ránu mým původním plánům. Zařízení přísně v retro stylu, označovaném po vzoru pop-artu umak-art. Malá čekárna, kvůli miminkům věčně přetopená, hodně hraček, které pamatuje ještě má generace. Nechyběl dokonce ani legendární houpací koník a jeho letitý souputník, opelichaný a notně ochmataný plyšový medvěd. Když jsem uviděli doktora, který si dával na balkoně svou nezbytnou cigaretku a pozdravil nás slovy "Ty krávo, tam zas leje", došlo nám, že jsme ve skutečné punkové ordinaci.

Náš pan doktor je obrovský padesátník s několika svéráznými rysy. Například si nebere dovolenou, aby byl stále k dispozici "svým" miminkům. Nedávno mi při očkování vyrazil dech, když mi řekl, že se necítí moc dobře, protože měl před týdnem infarkt a operovali ho! Ačkoliv pracoval mimo jiné jako odborný poradce pro otázky zdravé stravy, sám váží zhruba 120 kilo. Ale především: z ničeho nedělá vědu, nic nepodceňuje, ale také nepřeceňuje. Vedle děťátek dokáže vyléčit i maminky – z jejich přirozené úzkosti o zdraví potomka. A Kryštof ho miluje a ze široka se na něj směje, i když mu dává injekce.

Nedávno jsem byla u jednoho lékařského odborníka a měla jsem z něj husí kůži. Mluvil s námi komisně, se synem jednal jako s věcí, nedával prostor k jakékoliv diskusi. Je těžké, že na takových lidech občas závisí třeba i naše životy. Uvědomila jsem si, že se mi po naší punkové ordinaci v sousedství stýská...

A taky jsem si vzpomněla na jednu epizodu ze seriálu Přátelé. Ukáže se v ní, že Ross ještě ve třicet chodí ke svému pediatrovi a při odchodu z ordinaci vyžaduje bonbónek. Pediatr je zkrátka trochu víc než jen doktor. Najít toho správného je velké štěstí.

A když je řeč o zdravotnictví, na závěr malá rada a oprava z minulého deníku. Týká se elektrických zásuvek, které můj Kryštof miluje. Mnoho čtenářů mi psalo, jak moc se mýlil můj kamarád, když mi řekl, že dítě musí strčit oba prstíky do dírek, aby se mu něco stalo. Omyl. Stačí, aby se strefilo jen do jedné. Prý se tam dětský prst nevejde, ale tomu stejně nevěřím. Záslepky jsou v záplavě "baby byznys" věcí velmi dobrá investice. Více čtěte ZDE.