Každý zná pojem heterosexuál a homosexuál, většinu nepřekvapí ani termín bisexuál. Mimo tyto škatulky zatím stojí asexuálové, jejichž počet v dnešní společnosti stoupá. Tato dosud opomíjená část lidstva, která žije spokojeně bez sebemenší sexuální touhy, může podle některých odhadů tvořit až tři procenta světové populace.
Nezájem o sex?
Asexuálové jsou lidé, které sex nezajímá a nikdy nezajímal. "Začal jsem zjišťovat už na gymplu, že mne holky nepřitahují, tak jsem přemýšlel, jestli se mi nelíbí třeba kluci. Ale ani tam jsem se nenašel. Říkal jsem si, že třeba dospěju a sex mne bude zajímat. To se nestalo. Dnes jsem si jistý, že sex není nic pro mne," říká čtyřicátník Martin, který ale nechce uvádět své celé jméno, protože jeho okolí o jeho asexualitě neví.
Každý asexuál je jiný a liší se i míra jeho asexuality. Někteří asexuálové stojí o objetí či mazlení, jen je netouží zakončit pohlavním stykem. Obvykle se jim ale lidské tělo jako takové líbí, i když v nich nevzbuzuje sexuální představy nebo touhy. Mají většinou stejné emoční pocity jako běžní lidé a stejně tak jsou schopni navázat důvěrné a hluboce přátelské vztahy.
"Většinou k sexu necítí nějaký zvláštní odpor, jako spíše lhostejnost a nezájem. Nebaví je to. A nepovažují svoji netouhu za nějaký problém, kterým by trpěli. Uvědomují si, že jim může přinášet v životě těžkosti, například ve vztazích, a proto se někdy snaží to změnit. Navštěvují psychology či sexuology, ale jen kvůli svému okolí, ne kvůli sobě. Oni sami sex nepotřebují a jsou tak spokojení," říká psycholog Lukáš Sedláček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, který se asexualitou zabývá už téměř dekádu.
V přírodě není tento jev ničím novým, někteří ptáci se nerozmnožují, ale pomáhají ostatním starat se o jejich mláďata. Podobné je to u včel, kde se rozmnožuje jen královna. U krys, pískomilů nebo ovcí je popsáno 8 až 12 procent jedinců, kteří nemají o opačné pohlaví žádný zájem. Takoví lidé se ale málokdy setkají s pochopením svého okolí. "Mé okolí sice chápe, že se nechceme učit hrát na piano nebo nemáme rádi rajčata, ale nezájem o sex?" dodává Věra, která právě proto, že nezapadala mezi své vrstevníky, vyhledala pomoc sexuologa.
Někteří sexuologové tvrdí, že asexualita patří mezi patologické jevy a měla by se léčit. Jiní odborníci dokonce mluví o variaci choroby nazývané hypoaktivní zájem o sex (HSDD). Podle nejnovějších výzkumů ale asexuálové zřejmě nemocní nejsou, asexualita je subjektivní záležitost a neexistují žádné testy, které by na ni upozornily.
Ne tak neobvyklé, jak jsem si myslel
Odborníci se neshodnou ani na tom, zda se rodí čtvrtá sexuální orientace. "Osobně se domnívám, že lidská sexualita a sexuální chování jsou mnohem komplexnější a složitější, než aby se daly jednoduše zařadit do nějakých kategorií. Já sám asexualitu za orientaci nepovažuji, ale podobný otazník mám i u heterosexuality či homosexuality," říká psycholog Sedláček. "Bylo by na dlouhou debatu, co vlastně rozumíme pod slovem sexuální orientace a proč jsme vlastně jediná kultura, která kdy potřebovala pro pochopení svého sexuálního chování vytvářet takovéto kategorie."
Detailních studií zabývajících se asexualitou je zatím pouze omezený počet, první se objevila až v roce 2004. Zmínky o asexualitě ale najdeme již v klasických studiích známého amerického sexuologa Alfreda Kinseyho, který už v polovině minulého století zmiňoval jednotlivce, kteří nemají žádný zájem o sex. Ve své studii uvedl cifru jedno procento lidí, kteří nikdy neprojevili sexuální zájem. Později, v roce 1977, se o asexualitě začíná mluvit častěji a asexuálové jsou definováni jako lidé, kteří bez ohledu na historii či fyzické podmínky prostě nemají zájem o sexuální aktivitu a jejich počet bývá odhadován až na tři procenta populace.
"Kvantitativních výzkumů je na toto téma velmi málo, a pokud nějaké vůbec jsou, velmi se liší svými čísly. V současné chvíli je téměř nemožné zkoumat, jaká část populace je asexuální. Málokdo totiž zatím ví, že vůbec něco takového jako asexuálové existuje. Vědí, že mají sami záporný nebo lhostejný vztah k sexu, ale sami sebe by za asexuály nikdy neoznačili," vysvětluje psycholog Sedláček.
Právě tím, že se o problému začíná mluvit a psát, počet lidí, kteří se v této kategorii najdou, znatelně stoupá. "Setkal jsem se s mnohými lidmi, kteří mi říkali: Vždycky jsem věděl, že jsem v této oblasti odlišný od jiných. Pak jsem ale četl o asexualitě a najednou mi došlo, že takových lidí, jako jsem já, je mnoho a že prožívají úplně to stejné. Takže mě uklidnilo, že nejsem sám a že to není zase tak šílené a neobvyklé, jak jsem si myslel... Takže čím více se povědomí o asexualitě rozšiřuje, tím více lidí si uvědomuje, že se to týká jich nebo jejich blízkých," dodává psycholog Sedláček.
AVEN má dnes přes 20 tisíc členů. Asexuálové díky němu mohou sdílet své pocity nebo si vybrat ideální protějšek.
Odborníci, kteří se asexuálním chováním zabývají, stále hledají důvody, které u člověka vyvolají naprostý nezájem o sex. Asexuální orientace může být vrozená nebo může souviset se sexuálními traumaty, někteří psychologové se domnívají, že za absencí chtíče může v některých případech stát deprese, nemoc, hormonální porucha nebo třeba opožděný sexuální vývoj. Jednou z uváděných možností je i osobní zkušenost, kdy represivní nebo naopak nadměrně promiskuitní prostředí vyvolá negativní odezvu.
Asexuál se sex-appealem
Asexuální jedinci si své pocity obvykle začínají uvědomovat už během dospívání, většinou kolem patnáctého roku. Někteří z nich zkusí pohlavní styk ze zvědavosti, jiní masturbují, ale nemají o skutečný sexuální styk zájem. Mnozí z nich se snaží vyrovnat se se svojí odlišností třeba manželstvím, které ale může právě na jejich zvláštnosti zkrachovat. "Mnozí asexuálové jsou schopni sexuálního styku, například když chtějí děti. Není to pro ně většinou problém, ale jinak i nadále po sexu netouží. Jsou schopni zažívat a barvitě vyprávět o okamžicích slasti, které jim přinášejí úplně jiné činnosti, někomu třeba sport a podobně," upřesňuje psycholog Lukáš Sedláček.
Na jedné straně by se mohlo zdát, že život bez sexu, a tedy bez doprovodných emotivních problémů a odpovědnosti může být jednodušší, ve skutečnosti tomu tak není. Sex hraje v dnešní době tak důležitou roli, že se asexuálové musejí vyrovnávat s očekáváním společnosti, takže tento způsob života přináší své specifické problémy. Asexuálové mohou být i velice atraktivní lidé, kterým rozhodně nechybí sex-appeal. To může být matoucí pro jejich okolí a neustálé odmítání obvykle jen zvyšuje touhu po nich.
"Málokdy dokážu říct přímo – nemám zájem, jsem totiž asexuálka. Většinou se snažím přímé odpovědi mužů vyhnout a v nich to absurdně zažehne touhu. Domýšlí si totiž, že si s nimi hraju a že je jen dráždím. Kdyby věděli," říká s úsměvem Věra. I kvůli takovým nedorozuměním bývají někteří asexuálové samotářští, jiní ale dokážou prožít i dlouhodobý vztah, i když obvykle není doprovázen sexem. Většina z nich se shoduje na tom, že ideální je dlouhodobý vztah s jiným asexuálem. A kde ho najít? Internet a sociální sítě tuto otázku v posledních letech významně usnadnily...
Sex? Něco jako deskriptivní geometrie
Prosadit pojem asexualita do povědomí širší veřejnosti se podařilo Američanovi Davidu Jayovi. Ten v roce 2001 založil organizaci AVEN (Asexual Visibility and Educational Network), která má i svou českou verzi. Více než 20 tisíc účastníků si může nejen vyměňovat názory a pocity, ale také si vybírat partnery pro další život. Asexualita totiž nijak nevyvrací možnost společného soužití. Tam se také dozvíme, že poznávacím znamením asexuálů může být písmeno A na tričku nebo černý prstýnek na prostředníčku. Zájem veřejně se označovat má zatím ale pouze mizivé procento asexuálů.
David Jay, který veřejně otevřel otázku asexuality, bývá médii často popisován jako mladík s tváří řeckého boha, který nikdy nezatoužil políbit ženu ani muže. Jako málokdo se ale rozhodl, že o své orientaci bude mluvit veřejně a otevře fórum pro podobně orientované jedince. AVEN definuje asexuály jako někoho, "kdo neprožívá sexuální přitažlivost k nikomu jinému ... pro nějž je sex něco jako deskriptivní geometrie – vědí o něm, ale nezajímá je."
Američan David Jay se před deseti lety rozhodl, že veřejně otevře otázku asexuality. V roce 2001 založil organizaci AVEN.
Mimo dimenzi pocitů a chování existuje ještě širší dimenze – asexuální identita. A stejně, jako se kdysi objevovali první veřejně přiznaní homosexuálové, se dnes objevují první vlaštovky i mezi asexuály. Jednou z nich byl například americký spisovatel a ilustrátor Edward Gorey, v současnosti je to třeba známý americký módní kritik Tim Gunn.
Asexuálové se mohou cítit dnešní společností, která je stále více sexualizována, vyvrženi. Heslo "Sex prodává" v moderní společnosti až příliš zdomácnělo. Navíc je sex často považován za biologický pud a na zájem o sex je nahlíženo jako na něco přirozeného, normálního a zdravého. Kdo ho postrádá, je zřejmě nemocný. Jenže asexuálové se nemocní necítí. Naopak, jsou se svým životem obvykle spokojeni a zatím u nás nemají potřebu přidat se k pochodu městem v barvách duhy.
