Ten pomáhá těžce nemocným dětem a jejich rodinám vyrovnat se s vážnou diagnózou a doprovází rodiny nevyléčitelně nemocných až do poslední chvíle. Setkáváme se ve FN Motol, kde Lucie Hrdličková pracuje v paliativním týmu a zároveň jako dětská onkoložka.
Lidovky.cz: V oboru jste od roku 2006. Povědomí veřejnosti o dětské onkologii od té doby hodně vzrostlo, i díky nadacím typu Dobrý Anděl nebo Dnu dětské onkologie, který jste iniciovala. Co se z vašeho pohledu nezměnilo, a mělo by?
V Česku se stále moc neřeší psychologická podpora zdravotnického personálu, který se stará o těžce nemocné. Pro mnoho lidí jde o kontroverzní téma. Málo se mluví o tom, že i lékaři jsou lidi a mohou být vyčerpaní a potřebují dlouhodobě podporu, aby mohli odvádět kvalitní práci. Na chvíli takovému poznání pomohl covid, ale mám dojem, že už je zase vše ve starých kolejích. Naše psycholožka říká, že vrcholoví sportovci mají náročné tréninky a součástí tréninku je také nařízený odpočinek. Jedině tak odvede sportovec nejlepší výkon.
Lidovky.cz: U zdravotníků se na odpočinek moc nemyslí, že?
Stydím se pacientům říct, že už musím odejít z práce, vyzvednout dítě ze školky a jít domů za vlastní rodinou. Přitom právě to potřebujeme, abychom se o pacienty mohli kvalitně starat. Vlastně je logické, že si lidé říkají, jak máme smutnou a těžkou profesi, když se v praxi setkávají se spoustou vyhořelých zdravotníků.
V angličtině se používá termín loving choice. Jako rodič pochopitelně chcete, aby vaše dítě žilo co nejdéle, ale právě z lásky k němu uděláte tu těžkou volbu, že ho pustíte, že ho necháte v klidu a pokoji zemřít.
