Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Paní na hlídání? Výhody a nevýhody 'babysittingu'

Magazín

  14:23
„Takže maminka si půjde nejdřív umýt ruce,“ zareagovala má paní na hlídání při našem prvním „pracovním setkání“ a odtáhla ode mne tehdy asi měsíčního synáčka. Přestože byl Kryštof ještě takhle malinký, už jsem musela poprvé pečlivě vybranou hlídací paní zaangažovat.
Mytí rukou - ilustrační foto.

Mytí rukou - ilustrační foto. foto: Shutterstock

Měla jsem důležité vyřizování a dítě jednoduše nešlo vzít s sebou. Po návratu jsem se logicky ke svému miminku v peřince hrnula a chtěla jsem si ho ihned převzít. Paní mne ovšem rázně zastavila a poslala do koupelny. Připadala jsem si jako prvňák po výprasku. Zůstala jsem na ní v šoku zírat. "I kdyby měla stokrát pravdu, tohle si přece nemůže dovolat," stěžovala jsem si pak kamarádkám.




Rozmrzelá a přecitlivělá šestinedělím jsem začala kvůli této záležitosti uvažovat, zda paní na hlídání nezměnit. Představila jsem si, jak mi bude mluvit do výchovy, do jídla a do domácnosti. A to se mi ani trochu nelíbilo.

Takové bylo naše první setkání s paní Danou, jak naší "babysitterce", říkáme. Dala jsem jí tenkrát pomyslnou druhou šanci a udělala jsem dobře. Je totiž naprosto úžasná! Na všechno se předem ptá a respektuje moje požadavky. Je to navíc paní, která splňuje vše, co jsem od své chůvy očekávala.

Především je spolehlivá. Přichází vždy včas a pro jistotu pokaždé o trochu dřív. Je flexibilní a má čas, kdy potřebuju. Je starostlivá a pečlivá. To má výhodu v tom, že se s ní opravdu nebojím dítě nechávat a mám absolutní klid. A co je nejdůležitější, s dětmi to umí výborně. Navíc se dětem určitě líbí. Paní Dana je totiž malinká a roztomilá šedesátnice, která má hlas trochu jako nějaká pohádková postava.

Výsledkem všeho je, že je s ní Kryštof pokaždé spokojený a rozesmátý, když se vracím domů. Kryštof jí prostě přímo miluje. Pokaždé když přichází, zvedá k ní ručičky a objímá jí. A to je pro mě znamení, že jsem si vybrala správně.

Já jsem to jako malá měla přesně naopak. Moje paní na hlídání ve mně zanechala jen špatné vzpomínky. Hlídala kromě mě ještě své dvě děti a pokaždé, když se za mou babičkou nebo maminkou zavřely dveře jejího domu, moc si mě nevšímala. Pamatuju si, jak jsem se křečovitě držela svého doprovodu kolem krku a slibovala jsem si, že tentokrát se nepustím a nepůjdu k ní.

Jsem si jistá, že Kryštofovi zůstanou na jeho paní na hlídání mnohem lepší vzpomínky. Že to bude jeho třetí babička, protože už teď se stala součástí naší rodiny.

Má to jen jednu nevýhodu. Trochu na ní žárlím, když se k ní dítě hrne. Ale zároveň mě to uklidňuje. Znamená to, že jsem zvolila opravdu tu správnou chůvu.

O autorce

Veronika Švihelová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Autoři: ,

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...