Perník dělali lidé již od doby, kdy znali med, mouku a oheň. Aby placka, kterou pravěký člověk vyrobil z mouky a vody, měla chuť, přidal k ní med. Předchůdce dnešních perníčků nalezli archeologové v egyptských hrobkách, svoje místo měl perník i v antice.
Už staří Řekové a Římané používali perníkové pečivo při různých slavnostních příležitostech nebo jako obětní pečivo. Během staletí se recepty na perníky neustále upravovaly, vylepšovaly a vznikaly jejich nejrůznější variace. Perníků, perníčků nebo medovníků tak dnes známe nepřeberné množství druhů, tvarů, chutí a vůní.
Čokoládová ganáž. Jak připravit dobrotu, kterou hravě slepíte cukroví |
V českých zemích jsou první zmínky o pečení perníku z roku 1335 a píše se v nich o trutnovských perníkářích. Do Čech přišli perníkáři z Německa a Itálie kolem roku 1324. Nazývali se caletníci. Právě podle nich prý nese své jméno pražská Celetná ulice. Dobrý perník byl vizitkou každého perníkáře. Recepty se pečlivě tajily a dědily z otce na syna. Základní suroviny – mouka, cukr, med a koření byly však stejné.
Šetřete při vánočním pečení |
K mouce a medu se zprvu přimíchal pepř, který dal perníčkům své jméno (latinsky piper). Později se do medového těsta začala přidávat celá řada dříve vzácného a drahého koření, jako je skořice, muškátový oříšek, zázvor, kardamon, badyán, hřebíček nebo i anýz, bezový květ a další. Díky koření byl perník trvanlivý, a mohl se tak vyvážet do celého světa, aniž by se cestou zkazil.
Kvůli nedostupnosti některých druhů koření však byl perník velmi drahý a pro obyčejné lidi takřka nedostupný. Perníkářství se kvůli omezenému množství koření a nákladným výrobním postupům řadilo ke specializovaným řemeslům. Svůj cech získali perníkáři až v 15. století v Německu a o sto let později i v Praze. Jakost staročeského perníku určoval med použitý k výrobě. Ten byl jeho podstatnou součástí.
Kilo cukroví se prodraží o stokoruny. Některé cukrárny přikročily k radikálnímu kroku |
V 18. století se perník stal dostupnějším zbožím a s narůstající výrobou ho bylo možné sehnat na poutích a jarmarcích. Nepekl se jen perník k jídlu, ale také jako ozdoba na stromeček či jako dekorace do světnice. V 19. století se pečení medových perníčků přesouvalo také do domácností. K dostání byly různé plechové formy na pečení, ale především byly veřejnosti odhaleny také recepty, které si dosud každý perníkář střežil jako oko v hlavě. Perníkářské řemeslo tak skutečně zlidovělo.
Nejslavnější český perník je rozhodně ten pardubický, jenž se vyrábí od 16. století. V roce 2008 získal Pardubický perník ochrannou známku Evropské unie. Nedaleko Pardubic v městečku Ráby pod Kunětickou horou můžete navštívit Perníkovou chaloupku s muzeem perníku a pohádek.
Abychom nezůstali jen u medových perníčků, mezi tradiční české vánoční cukroví patří také vosí hnízda nebo včelí úly a úlky. Jde o nepečené vánoční cukroví, připomínající slámové košnice, ve kterých se dříve chovaly včely. Tento tvar měl svou symboliku. Pravděpodobně toto cukroví mělo chránit a připomínat včelí obydlí.
Advent je obdobím jedinečné předvánoční atmosféry, kdy si lidé najdou čas na dodržování tradic. Pečení a zdobení perníčků se rozhodně řadí mezi ty nejčastější. Příprava by se měla zahájit s předstihem. Chce to trpělivost a nespěchat. Můžete si při jejich přípravě užít také spoustu zábavy se svou rodinou a přáteli. Pečení a zdobení perníků není nic jednoduchého. Je to umění a také velká láska. Proto perníčkům některé pekařky láskyplně říkají medovníčky. Musíte je milovat, přemýšlet o nich a věnovat jim čas. Přeji, ať se vám perníčky a včelí úlky povedou a ať vám chutnají. A vzpomeňte na včelky. Bez jejich medu by perník nebyl perníkem a Vánoce Vánocemi.
