Milovníci piva už mají u nás dispozici docela slušnou záplavu literatury, která je potěší ve všech souvislostech kolem piva, pivovarnictví a pivovarů.
Od útlých svazků jako je přepis rozhlasového seriálu Jolany Novákové s pivovarníkem Františkem Richterem „Pivo jako křen“ až po bichle typu Velké encyklopedie piva Berry Verhoefa nebo Encyklopedie piva, kterou sepsal guru pivních publicistů Michael Jackson (shoda jmen s popovým zombie je čistě náhodná).
Pár týdnů už českou pivní a pivovarnickou knihovničku doplňuje také Kniha o pivu autorů Pavla Borowiece a Marcely Titzlové. Sluší se hned v úvodu oznámit, že patří k tomu zdařilému počtení, které si může zájemce o pivní kulturu pořídit.
Pro nadšené amatéry i znalce
Komu je určena? Hodí se do kuchyně mezi kuchařky i na noční stolek k posteli. Cílí na nadšené amatéry, ale neurazí ani odborníka.
Postupně a čtivou formou (autoři v sobě nezapřou své novinářské a publicistické zkušenosti z dřívějška i posledních let – při vydávání časopisu Pivo, Bier & Ale) představuje celé téma od rostlinky chmele nebo naklíčeného sladu až k chuťovým pohárkům milovníka zlatavého moku.
V sedmi dílech se dovíme, jak poznat vlastnosti piva při zapojení všech smyslů (včetně tvarů sklenic, ze kterých různé druhy popíjíme), pár základů o surovinách a technologii výroby piva, rozdělení pivních stylů – těch českých, německých, belgických, anglických a dalších evropských a také amerických.
Čtenář nakoukne také do úspěšných českých pivovarů – těch celostátních, regionálních i craft (řemeslných), naučí se ochutnávat piva a jak si připravit takovou malou domácí degustaci a také osvětlí základy párování piva a jídla. Zlatým hřebem je pak 22 receptů, ve kterých hraje pivo dost podstatnou roli.
Jak pivo poznávat, ochutnávat a párovat s jídlem
Pivo v srdci i v žaludku
Autor těchto řádek doporučuje vyzkoušet třeba takové voňavé kuře na pivní plechovce. Peče se nasazené na načnuté plechovce, recept navrhuje použít třeba světlé výčepní Postřižinské z Nymburka (na značce však až tak nezáleží, vhodný je i nepříliš chmelený ležák) a předem zhruba třetinu upít.
Jen pozor – je potřeba postupovat opatrně, méně kvalitní plechovka má tendenci se pod tíhou kuřete v troubě bortit.
Celá Kniha o pivu je prošpikované fotografiemi, tabulkami i popisem desítek pivních stylů a věhlasných i méně známých značek ze světa i domova, ale text nesklouzne do záplavy odborné terminologie ze světa kvasné chemie.
Takže naštěstí třeba v kapitole Jak vzniká pivo při zmínce o třírmutovém procesu dekokčního rmutování, typického pro české pivo, nechává kniha stranou podrobnosti o enzymech, štěpících škrob, o bílkovinách nebo procesu zcukření.
Ale není ale
Na druhé straně krátká pasáž, kterou autoři věnovali výslovnosti názvů pivních stylů a kde vysvětlují, že pivní styl „ale“ se vyslovuje „ejl“ a že bychom ho neměli zaměňovat s často používanou českou spojkou, nebo že se správnou výslovností dalších pivních stylů pomůže internetový překladač, se jeví mírně řečeno poněkud nadbytečná.
Co ale není nadbytečné, je celý zbytek knihy. Na textu je znát Borowieczova letitá zkušenost z řady mezinárodních degustačních soutěží i to, že autoři za pivem procestovali notný kus světa.
Je příjemné, když divákům přednáší někdo, kdo má o oboru detailní znalosti a ještě příjemnější je, když to dotyčný umí také podat laikům srozumitelně, zábavně a přitom fundovaně.
Takové spojení není v případě různých přednášek, rozhovorů i knih řady odborníků nebo vědátorů pokaždé samozřejmostí. V případ Knihy o pivu to ale platí vrchovatě.
