Co jiného než restaurační pivovar? Nápad čtyř kolegů, kteří se po sametové revoluci rozhodli opustit zavedené zaměstnání v pivovarnické branži a věnovat se vlastní konstrukční práci, patřil ve své době k průkopnickým.
Na Zvíkově padl verdikt: Nejlepší ležák z minipivovarů vaří v Jihlavě |
Minipivovarů bylo tehdy jako šafránu a od nápadu k realizaci vedla dlouhá cesta. Ani ne tak z technického hlediska.
Michal Černý, Petr Janík, Jan Šuráň a Václav Potěšil už pět let podnikali v oboru inženýrských prací pro pivovary a technologie byly jejich denním chlebem. Ale jako ve většině podobných nápadů - o peníze šlo „až“ v první řadě.
Na počátku byl jejich první prototyp varny pro minipivovary, se kterým obešli mnoho pražských restaurací. Jenže vlastní výrobu piva v polovině devadesátých let brali hospodští ještě jako velkou neznámou. Nebo spíš riskantní podnik.
Místo sportu pivo
„V současné době boomu minipivovarů bychom pravděpodobně s podobnou nabídkou museli uspořádat výběrové řizení. Doby se mění…,“ vzpomíná jeden ze čtveřice Václav Potěšil.
Pustili se tedy do celého projektu sami. V Pivovarském domě, kde původně pracovali ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, byly volné prostory po prodejně sportu. Pivovarnickou technologii byli schopni zajistit sami a našli ještě kolegu, který byl ochotný se ujmout provozu kuchyně.
Zbývalo vyřešit, kde na to vzít. Obvyklá cesta obcházení bank s podnikatelským záměrem v ruce ke kýženému úspěchu nevedla. Neměli čím ručit ani ty správné konexe. A nepotřebovali ani stamiliony, které v té době banky půjčovaly ochotně a skoro každému jak na běžícím pásu.
Spása přišla z Japonska
Spásou se ukázal vstup obchodního partnera z Japonska, kterému v té době uváděli do provozu minipivovar. Na nabídku reagoval vstřícně a půjčil 250 tisíc dolarů na v té době dobrý úrok 6 procent. „Mohli jsme začít budovat svůj sen,“ vzpomíná Potěšil.
Slavnostní start tak zažil Pivovarský dům s vlastním pivovarem a restaurací, ležící kousek nad Karlovo náměstím, 10. dubna 1998. Což samo o sobě ještě neznamenalo, že mají páni majitelé vyhráno.
400: Počet minipivovarů překročil další magickou hranici. A dál přibývají |
Půjčku spláceli ještě další tři roky a skutečným oříškem to bylo zejména v situaci, kdy kurz koruny k dolaru klesl ze 30 korun (v době pořízení úvěru) na 40 korun.
Potěšil vzpomíná, jak si v té době někdy ani nevyplatili vlastní mzdu. Dnes by je za to zřejmě celní úřad označil za „ekonomicky nestabilní“ a pořádně by jim zvýšil částku na zajištění spotřební daně.
Přesvědčení, že budují něco, co má význam, jim pomohlo potíže překonat. V roce 2004 půjčku splatili a mimo jiné také díky tomu Pivovarský dům patří dnes, tedy v době, kdy po celém Česku aktuálně funguje na 406 podobných minipivovarů, k vyhledávaným destinacím pražských domorodců i zahraničních turistů.
Při každé oslavě se sluší připomenout oslavencovy zásluhy. Pivovarský dům se chlubí těmito NEJ:
- jako první začal u nás vyrábět a nabízet ochucená piva (kávové, višňové, banánové…)
- údajně jako první na světě uvařil zelené kopřivové pivo a také adventní vanilkové
- v Česku jako první vyrobil horké pivo, dále tokajské, bramborové, Quinoa, Grodziskie,...
- inspiroval řadu průmyslových pivovarů, pro některé vyvinul i receptury a dodával speciální kvasnice
- v roce 2008 se zařadil mezi první průkopnické nekuřácké hospody v Praze
- obohatil českou gastronomii o řadu jídel, vařených s využitím piva (třeba takové pivní palačinky)
