Začátkem roku jsem čekal na mělnickém nádraží na vlak. Stála tam i police s knihami pro cestující k rozebrání. Prohlížel jsem si jejich hřbety bez velkého zájmu. Podle mých zkušeností tyhle police obsahují většinou směs béčkových sovětských sci-fi z 60. let, dvacet let starých zázračných diet a životopisů hvězd filmů Zdeňka Trošky.
Tentokrát jsem ale mezi knihami do vlaku objevil poklad. Byly to Záhadné vody od Arthura Ransoma. Okamžitě jsem knihu strčil do ruksaku. Dávno už nejsem ve věku čtenářů, pro něž Ransome své romány psal, přesto se k nim pořád vracím.
