Poslední deník aneb Mateřství prý není žádná věda

Mně přitom přišlo, že už tohle všechno umí dlouho a vůbec jsem si neuvědomila, že tyhle pokroky udělal za pouhých 10 dní. Opět jsem si ověřila, že se dítě mění opravdu ze dne na den a to hodně rychle, aniž to vnímáme. Kryštof se taky nově umí nádherně vztekat. Dřív jsem litovala zoufalé matky, jejichž dítě, bylo slyšet na celý obchodní dům a které pohoršeně sledovali ostatní nakupující. Myslela jsem si, že jsou to rozmazlenci a nevychovanci. Teď mám takového vzteklouna taky. Když ho vezmu dřív z pískoviště, nebo mu zakážu za jízdy vyskakovat z kočárku, ozve se takový řev, že se bojím, že na mne někdo zavolá sociálku.

Zároveň s Kryštofem se měním i já jako matka. Vyznám se perfektně v tom, jaké jsou nejlepší kočárky, už vím, že Mac Laren není jen značka aut, skvěle rozlišuji všechny dětské příkrmy, vím, kde kupovat dětskou výživu, kde je dobrý dětský koutek, kde v "obchoďáku" mají nejčistší přebalovací pulty, kde nakoupit levné ekopleny... Vím, které pleny padají a které dobře drží. Perfektně a zasvěceně hovořím na témata jako "kdy mít druhé dítě", snad obden se bavím o zapeklitostech uspávání, či učení na nočník a řeším, jaké kapičky a čajíčky jsou dobré na bolení bříška. Náš byt i chata se změnily v lunapark s bazénkem, houpačkou, pískovištěm a tunou hraček. Pořád o ně zakopávám a pořád uklízím drobky z dětských sušenek.

A tak mám pocit, že už je toho dětského na mě občas moc. A že je čas se věnovat i jiným věcem. I proto končím s tímto deníčkem. (I když vím, že by stále bylo dostatek témat.)

Tímto se taky loučím se všemi, kteří mi píší maily a kterým se mé deníčky líbily. I s těmi, kterým to přišlo, jako zbytečné tlachání o samozřejmostech. Dostala jsem mnoho mailových reakcí a dozvěděla se spoustu vašich poučných zážitků a příběhů. Za všechny děkuji. Je vidět, že děti jsou univerzální téma. Psali mi tatínci, maminky, babičky, dědové, i bezdětní. Psali mi ti, kteří mají děti rádi, ti, kteří je neplánují. Psali mi i ti, kterým děti jdou na nervy.

Jedna čtenářka mi taky napsala, že mateřství přece není žádná věda a že dělám jako bych byla jediná matka. Jediná nejsem, ale občas mi přijde, že mateřství je pořádná věda. Soudě dle názorů čtenářů i okolí. U některých témat se strhla taková diskuse a smršť, že jsem se nestačila divit. Určitě nejvíc Čechy podle mne polarizuje kojení. Část čtenářů dlouhodobé kojení odsuzuje, stejně jako kojení na veřejnosti. Další mne zase málem kamenovala, když jsem napsala, že se mi osobně nelíbí třeba kojení tříletých dětí. Mnoho mužů a žen pak zvedl ze židlí článek o paní na úklid. Zatímco ženy všech věkových kategorií se mnou sympatizovaly, především starší muži mi psali, co že si to "dovoluju", že neuklízím doma sama a že jsem rozmazlená blondýna. Stereotypy jsou u nás ještě hluboko zakořeněné. Uspávání je další z témat, které mnoho lidí řeší rozdílně. Zatímco část rodičů (alespoň soudě dle reakcí) zůstává se svými dětmi co nejdéle v manželské posteli, část zase učí své drobky na vlastní postýlku už od narození. Oba tábory se pak navzájem osočují, jak špatně s dětmi zachází a jak hrozné návyky je učí. A naposledy mne překvapily reakce na díl o autosedačkách. Hodně lidí si totiž myslí, že když své dítě poutám v autosedačce, jsem prý přecitlivělá hysterka (!?!)

Tolik zuřivých diskusí a názorů na tak obyčejná a běžná témata.

A pak že mateřství není žádná věda.

Přeju všem zdravé a hodné děti a jim zase spokojené a pozorné rodiče!