Všechno má svůj čas. Jako včeličky opylují květy ve svém čase, jeleni se dostávají do fáze bujné říje v určitém období, tak i já jsem nedávno dospěl k rozhodnutí, že se už nebudu vysilovat výkonem hlavní profese, která mě skoro 30 let živila, totiž advokacie.
Prostě konec a basta. Ale od práva jsem se úplně neodklonil. Jen jsem moje znalosti a praxi přesunul do jiné aktivity. Rozhodl jsem se, že se budu nyní „vyjevovat“ psaním esejů, ve kterých se pokusím propojovat právo s jinými mně blízkými oblastmi lidského vědění, které se nazývají spiritualita, transcendentnost, duchovnost či metafyzika. A proč zrovna spiritualita? Nu, v mém brožovaném životě byly záležitosti metafyzické vždy předmětem určitého zájmu, zpočátku sice jen knižního a teoretického, později i přímo zážitkového.
Ale počkat! Není v tom nějaký rozpor? Právo a spiritualita jsou přece obory, které na první pohled stojí (když ne proti sobě) v jakémsi mimoběžném vztahu, v němž lze najít jen málo společného. Jenže při hlubším myšlenkovém ponoru se k mému překvapení vyjevila řada pozoruhodných souvislostí, které jsou velmi zajímavé až obohacující. Kontrapunkty, ale i propojování. Protiklady v jednotě. Prostě kontextuální neboli také holistický přístup. To je, co mě baví. Stavění mostů (tedy ne z betonu, ale v myšlénkách).
A vůbec: v obou zdánlivě vzdálených oborech nacházíme řadu společných slov/pojmů/hodnot – např. smlouva, zákon, štěstí, rozum, identita, spravedlnost, rovnost, vina/hřích, čas, a dokonce i víno. Je velmi inspirující podrobit zkoumání uvedené či další společné pojmy ze zorného úhlu obou oborů a navíc je zasadit do aktuálního civilizačního bujení.
Ale nebojte se! Nebudu předvádět žádnou právní osvětu. Spíše volné rozvažování o propojenosti zdánlivě protikladných oblastí, avšak s jistou mírou odstupu, nadsázky, humoru a také „trochou toho šafránu“. Nakonec i takový velký vědátor jako Albert Einstein kdysi pravil: Pokud se myšlenka nezdá zpočátku absurdní, nemá naději na úspěch.
Jenom bych měl ještě vysvětlit, proč jsem v názvu úvodní eseje zvolil termín „spirit“? Má něco společného se spiritualitou? Někdo může říci: to je přece alkohol, v horším případě chlast ! Historicky vzato, tento pojem (původem latinské slovo „spirit/us“) získal ve vývoji civilizace několik významů a odstínů, které se hezky propojují:
- dech, dýchání (spirare), což je pro nás všechny životní nutností;
- duch, duchovní, duchovno (spiritualis), což v nás budí potřebu poznávat svět za hmotným závojem reality;
- alkohol (spiritus), který je reprezentován mojí vášní pro víno.
A co říci na závěr? Tak jako příbalové letáky k různým produktům, zejména lékům, obsahují řadu upozornění pro uživatele, i já si dovoluji takové upozornění pro čtenáře připojit:
Moje eseje nejsou určeny jako náhrada pestré stravy. Chraňte je před vlhkem a přímým slunečním zářením. Myšlenky o životě, právu a spiritualitě není třeba brát vždy úplně vážně. V žádném případě není jejich cílem dávat komukoliv jakékoliv rady (to právníci mají dost ve zvyku), nebo dokonce vzdělávat. Nabízejí jen příležitost zamyslet se nad kontextem zdánlivě neslučitelných věcí života a pokusit se získat větší odstup od věcí vezdejších, které nás občas tíží a které se v naší „realitě“ mnohdy jeví jako nepřekročitelná dogmata a konvence.
