"Ale proč je noc?"
"Protože už nesvítí sluníčko."
"Ale proč?" (dostáváme se až k demonstraci, jak se planeta Země otáčí kolem Slunce)
Nebo taky takhle: "Kryštofe, nevylévej ten čaj na gauč!"
"Ale proč?"
"Protože bude gauč špinavej."
"Ale proč nemůže být špinavej?" (???!)
Tohle jsou autentické přepisy mých diskusí s Kryštofem. Když oslavil dva a půl roku, jeho témata k hovoru se od "Co to je?" nebo "Co to mám?" případně naše nejoblíbenější "Co to dělám?" přesunuly k "Proč". Kryštof neváhá jít k jádru věci, je vytrvalý a neúnavný. Při takovém šestém "proč" k jednomu mě pravidelně dostává do úzkých. Často zabrousíme do filosofické roviny a donutí mě k zamyšlení. Třeba když jsme narazili na otázku, "proč musí být hodný" nebo "proč musí být hračky na noc uklizené". Vlastně sama nevím (odmyslíme-li si sobecký fakt, že mě rozčiluje nepořádek a nemám ráda rozmazlence). Možná jen proto, že nás to tak učili rodiče. Kryštof mě tak často přesvědčuje, že jsme to my rodiče, kdo se má od dětí, co učit. Už jen proto, že si myslí, že je svět dokonalý, on sám je v jeho středu a vše se točí kolem něj. Jeho svět je obrazem jeho myšlenek a tak nemůže mít žádné "depky" jako my dospělí. A uklizený pokojík nebo špinavý gauč jsou vlastně úplně nepodstatné…
Už se těším na další poučnou diskusi!
Názor odborníka: Proč mají děti „Proč“ období?Otázku „Proč“ začínají děti klást zhruba ve věku kolem tří let. Je to období, v němž se snaží pochopit fungování okolního světa a porozumět mu. Otázky tedy kladou zcela přirozeně, nemají v úmyslu rodiče rozzlobit. Proto je důležité obrnit se trpělivostí a vysvětlovat. Naše odpovědi nemusí obsahovat mnoho detailů, nemá cenu zahlcovat dítě složitým výkladem. Na řadu otázek také existuje několik odpovědí, například „Proč prší?“ „Aby se kytičky napily, aby bylo dost vody v řece….“ Nemusíme se pouštět do výkladu koloběhu vody v přírodě, zvlášť pokud si svými vědomostmi sami nejsme jisti. A když už opravdu nevíme, můžeme dítěti položit otázku: „Co si myslíš ty?“ Marie Hlaváčková, dětská psycholožka |
PS: A mimochodem, až se zas budeme bavit o Slunci a Zemi, snad naše diskuse neskončí rozborem mého života jako u tohoto seriálového taťky:
O autorce:Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem. Kontakt: veronika.jonasova@ceskatelevize.cz |
