Sbírání nedopalků a útěky do moře aneb s batoletem na dovolené

Vše se totiž podřizuje dítěti, včetně způsobu trávení času na pláži. Tam jsme se vypravili vybavení do posledního detailu. Kryštofovi jsme pořídili nafukovací bazének a pestrou sadu zábavních předmětů na hraní s pískem. Na pláži jsme se první den uvelebili do lehátek a synka usadili se všemi hračkami vedle nás pod slunečník. Moc ho to bavilo. Bohužel pouze první den. Ty další si našel místo lopatiček, báboviček a kyblíku neuvěřitelnou náhradu: nedopalky. Byli jsme sice neustále v pohotovosti a probírali s manželem písek jako duo Popelek, Kryštof ale prokázal, že v téhle disciplíně se mu nemůžeme rovnat. Vždycky si dokázal svůj vajgl najít dřív, než jsme ho dokázali zlikvidovat, a v nestřeženém okamžiku si ho strčit do pusy. Před očima se mi promítali neveselé scénáře, plné infekčních nemocí, které si naše dítě kvůli svému novému hobby z dovolené přiveze.

Když ho nedopalky na chvíli omrzely, podnikal bleskové výpady na ostatní turisty, popřípadě směrem k moři. Udržet ho u jeho malého bazénku bylo nad lidské síly. Na pláži jsme se tedy nerekreovali, ale neustále běhali za naším miláčkem. S manželem jsme drželi služby a v péči jsme se střídali.

Další zádrhel byl v tom, jak udržet synka na místě, když jsme se chtěli najíst. Pokusy přemluvit ho ke klidnému stolování v dětské jídelní stoličce jsme nakonec vzdali hned první den. Museli jsme ho nejdřív uspat v kočárku. Čas jídla jsme tedy uzpůsobovali tomu, kdy Kryštof usínal. A jak už to tak bývá, když jsme měli velký hlad, nechtěl zrovna spát vůbec. Případně se probudil ve chvíli, kdy nám pokrm přistál na stole. Stejně tak to bylo i s večeří. Kryštof, který normálně usíná kolem osmé, měl na dovolené ještě v deset často oči jako baterky. Na jídlo jsme se tedy dostali až po desáté. Pak chtěl ovšem vstávat často v půl sedmé.

Není divu, že jsme byli pěkně utahaní. I přesto to byla krásná dovolená. Nicméně tvrdím, že když si vyrazí k moři rodina s batoletem, nejvíc se zrekreuje batole samotné.