Točila s partnery žijícími v polyamorii, s párem, který toleruje další milostné vztahy ve volném svazku, se ženou, která je několik let milenkou ženatého muže, s monogamními katolickými manželi i s vitální ženou, kterou v padesáti opustil manžel a ona se rozhodla hledat novou lásku na seznamkách.
Lidovky.cz: Šťastně až na věky je váš třetí film o vztazích. Co jste se o lidech – a o jejich snaze nalézt harmonický partnerský vztah – za ta léta dozvěděla?
Přišla jsem na to, že je všechno vždycky ještě trošku složitější, než si myslíme, a zároveň jednodušší, než si to děláme. Že všichni chtějí být spokojení, cítit se milovaní a šťastní – a každý k tomu dochází svou cestou. Když jsme dokončili film Šťastně až na věky, přemýšleli jsme v našem kreativním kruhu, co je ta spojující linka, jak film mediálně prezentovat. Chtěli jsme se vyhnout tomu, abychom vyzdvihovali atypické věci a zdůrazňovali bizarnosti, které se ve filmu sice také objevují, ale nejsou důležité pro to, co chceme sdělit. Ve finále jsme si uvědomili, že je úplně jedno, jaký má kdo partnerský vztah, jestli polyamorní, otevřený, nebo úplně klasický. Všichni nakonec hledáme to samé.
Lidovky.cz: Jednoduše řečeno podoby lásky jsou rozmanité, ale láska samotná je jen jedna?
Jistě. Cíl toho, oč asi všichni usilujeme, je stejný – je to fungující harmonický vztah. Já se teď trochu usmívám, protože díky tematickému zaměření mých dokumentů mají všichni tendenci ze mě dělat trochu sociologa, psychologa a vztahového terapeuta v jednom. Ale to já nejsem.
Mým základním motem je nestrannost. Protagonisty svých dokumentů nesoudím, neříkám, co je špatně a co je dobře. A myslím, že i díky tomu ty filmy fungují.
