V hale číslo 13 uprostřed holešovické tržnice je ticho a klid. Ještě před pár týdny tu přitom byl slyšet dětský smích a miminkovské žvatlání. A někde mezi tím vším se usmívala Tereza Bruthansová, která měla veškerou tu radostnou událost na svědomí. Od roku 2016 pořádá populární prodejní festival pro rodiče a jejich potomky. Najdou tu vše: stylovou výbavu pokojíčku, krásné hračky, bohatě ilustrované knížky i kvalitní garderobu. „Ačkoli se jmenujeme mini, jsme veliká akce.Tentokrát jsme měli přes 90 vystavovatelů a mnoho tvůrčích dílen,“ pochvaluje si uplynulou jarní edici ředitelka festivalu.
Vůbec první mini se konal před šesti lety s „pouhou“ padesátkou stánků. Prodejní festival pro děti a jejich rodiče ale měl již dopředu takový ohlas, že do Villy Pellé, kde se akce konala, přišli nedočkaví návštěvníci už dva dny před oficiálním začátkem. „Tehdy jsem si uvědomila, že jsem zřejmě našla díru na trhu,“ vzpomíná dnes na začátky mini jeho zakladatelka, která tehdy ke spolupráci přizvala i svou kamarádku, grafickou designérku Zuzanu Lednickou coby uměleckou ředitelku. „Byl pak na nás vyvíjen velký tlak, abychom uspořádaly ještě další edici na podzim. Tak se frekvence ustálila na dva festivaly ročně.“
Ráj zaslíbený
Již od prvních ročníků má akce své stálice, oblíbené výrobce kultovních záležitostí pro děti. Mezi ně patří pohybové hračky Utukutu, firma, jejíž houpací prkna dávno překročila hranice České republiky. Ke stálým účastníkům se řadí i značka Shark in the park zaměřující se na netradiční oblečení pro děti i dospělé. „Od začátku jsem si pro výběr vystavovatelů nastavila jasná kritéria. Musí nabízet věci autentické, to znamená originální, velmi kvalitní a vyráběné za nejlepších podmínek pro nás a naši planetu. Šlo mi o to, abychom se vymanily z běžné nabídky obchodů a klasického řetězcového a hračkářského průmyslu,“ vysvětluje Tereza.
Hračky jsou takové malé divy světa, zázraky, poklady, které když jsou kvalitní, dědí se a schovávají v kufříkách ve sklepě nebo na půdě
Ačkoli vystavovatelé na mini nabízejí výbavu do pokojíčků i dětskou módu ve stylovém provedení, ředitelka festivalu je přesvědčena, že by se dětem nemělo bránit ani v šatech Elsa či kostýmu Spidermana. „To je myslím úplně přirozené a brát to dětem není dobré,“ míní Tereza. „Trochu jsem se bála, aby festival nebyl brán jako snobská přehlídka pro stylově oblečené děti s těmi správnými hračkami. Takhle to rozhodně nastavené nemáme. Rodiče k nám chodí, protože vědí, že u nás najdou výjimečné zboží, vystavovatele i atmosféru. A navíc si mohou vše osahat, vyzkoušet, popovídat si s autory či majiteli obchodů, neboť většinu znají jen prostřednictvím e-shopů.“
Festival mini si navíc zcela nové značky a obchody vybírají jako odrazový můstek pro své podnikání. Úspěšnou premiéru si na mini odbyl například dnes již známý Wildmoon s oblečením a doplňky pro divoké děti a jejich rozcuchané matky nebo sympatický Bloque s jedinečnými zápisníky. Ti se festivalu zúčastnili i letos, spolu s více než čtyřicítkou nováčků. To je neobvykle vysoké číslo, za nějž prý může covid-19.
„Pokaždé se snažím představit nové vystavovatele. Nyní však nových značek vzniklo během pandemie opravdu hodně, protože všichni byli během lockdownů doma,“ vysvětluje Tereza, jíž ale pandemie obzvlášť nepomohla. Celý rok se festival nemohl uskutečnit, později jen s proticovidovými opatřeními. Organizátorka je však přesvědčena, že ztráty se jí právě díky novým podnikavým rodičům, zvýšenému zájmu o zvelebování domácnosti a baby boomu v dohledné době vrátí.
Hry bez hraček
Nápad na založení prodejního festivalu pro děti k ní přišel na příhodném místě – na oddělení rizikového těhotenství v porodnici Apolinář. Kvůli zdravotním komplikacím se tehdy nemohla vydat do obchodů, brouzdala proto po internetu a zjistila, že česká kotlina je pro malé zákazníky ráj zaslíbený. Terezino vymodlené miminko je dnes už devítiletou slečnou – a spolu s dětmi pořadatelů roste i nabídka prezentovaných výrobců.
„Občas nás někdo přejmenuje na,mimi’ festival,“ směje se Tereza, jejíž akce už dávno nemyslí jen na miminka a batolata. Zábavu tu najdou i školáci až do dvanácti, u některých značek i patnácti let. „Dokonce už po mně návštěvníci chtěli, abychom se zaměřili také na teenagery. Ale to už bychom asi museli jít do počítačových her, únikovek a dronů,“ říká ředitelka, jejíž festivalový svět technologie zatím nenabízí. Pokud ale jednou obsáhne i tyto hračky, budou pro jejich výběr platit stejně přísná pravidla jako pro dnešní nabídku.
Dětský svět je jako kouzelná planeta. Touha mít vlastní dítě pro mě byl dlouhodobý a těžký boj. Jsem šťastná, že jsem ho nakonec vyhrála
„Líbilo by se mi, kdyby vývojáři a designéři vymýšleli skutečně kreativní počítačové hry tak, aby hezky vypadaly, děti motivovaly, inspirovaly a učily. A zrovna v Česku máme skvělé ilustrátory i výborné herní vývojáře,“ je přesvědčena pořadatelka mini a upozorňuje na studio Amanita design nebo knížku Hravouka od Terezy Vostradovské, k níž byla vydána i velmi populární aplikace.
„Dcerce v technologiích nebráním, ale telefon jí půjčím zcela výjimečně,“ popisuje Tereza svůj rodičovský přístup k dávkování technologií. „Tablet má, ale vím, co na něm dělá, a není to v žádném případě každý den. Chápu, že některé děti jsou náročnější a je těžké je zabavit třeba v restauraci. Vím, že rodič potřebuje pracovat nebo mít volnou chvíli a raději počítač dítěti dá. Ale přijde mi to škoda. Dceru se snažím podporovat v představivosti – a nemusí k tomu mít ani hračky. Ráda si hraje s klacíky, kameny, skáče po chodníku po bílých kostkách a černé vynechává, chodí po obrubníku jako po kladině. To jsou všechno jednoduché spontánní hry, které se mi u dětí strašně líbí.“
Děti mají všechno, co ztrácíme
Hračka je podle ní geniální předmět, díky němuž malý člověk rozvíjí motoriku a fantazii, poznává barvy a tvary, objevuje svět, své schopnosti i jejich limity. Tereza Bruthansová tak svým kurátorským okem ovlivňuje ty nejmladší generace. „Díky mým aktivitám v posledních dvanácti letech si mě všichni spojují především s hračkami a designem pro děti. Je to legrační. Mám doktorát z dějin umění a ráda propojuji obory umění, designu a módy, o tom náš svět je.“
Sama prý prožila báječné dětství. „Měla jsem ty nejúžasnější rodiče i brášku. V pokojíčku jsem měla hračky od Libuše Niklové i krásný skandinávský nábytek, a to jsem vyrůstala v 70. letech. Mým oblíbeným bylo gumové miminko, o němž dnes vím, že ho navrhla Anna Vystydová, červená skládací židlička ze dřeva i úžasné lego,“ vypráví zasněně. „Maminka s tatínkem mi pro legové figurky vyrobili dřevěný domeček s okýnky se záclonami, každý pokojíček vytapetovali jinak. Je to fenomenální záležitost.“ Předměty z dětství již předala své dceři Julii.
Čím ji ale dětská hračka naplňuje i v padesáti letech? A proč dětskému světu věnuje tolik času? „Dětský svět je jako kouzelná planeta. Touha mít vlastní dítě pro mě byl dlouhodobý a těžký boj. Jsem šťastná, že jsem ho nakonec vyhrála,“ svěřuje se Tereza. „Naprosto respektuji, že někdo dítě nechce, to je v pořádku. Pro mě je moje dcera největší naplnění života. Děti mají energii a všechno to, co my jako dospělí už bohužel ztrácíme. Neuvěřitelně mě to motivuje a inspiruje. Ostatně děti jsou motorem i pro všechny naše vystavovatele, právě díky nim a pro ně to všechno dělají,“ je přesvědčena ředitelka festivalu mini.
Kocour Líba
Práce Terezy Bruthansové je kromě současného designu pro děti zásadně propojena s dílem Libuše Niklové. V roce 2010 vydala její monografii se soupisem díla této dnes slavné návrhářky hraček z gumy a plastu, z nichž některé dodnes vyrábí Fatra. Nafukovací žirafa, modrý slon, červený buvol nebo liška s harmonikovým tělíčkem jsou legendami, za něž jsou sběratelé ochotni zaplatit vyšší tisíce korun. A obdivují je po celém světě. Vždyť jméno Libuše Niklové viselo před jedenácti lety přes celé křídlo Muzea dekorativních umění v Paříži. Právě Tereza byla kurátorkou této hojně navštěvované výstavy.
Kurátorka Tereza Bruthansová má doktorát z dějin umění, známější je ale její práce pro děti: založila a řídí kultovní festival mini, zasloužila se též o rehabilitaci dnes známých hraček Libuše Niklové.
Další zajímavou expozici připravuje pražské Uměleckoprůmyslové museum. V polovině června otevírá sice malou, zato originální výstavu prací Libuše Niklové. Pod názvem Kocour Líba se skrývá jedna z nejslavnějších hraček s harmonikovým trupem a přezdívka její tvůrkyně. Tereza Bruthansová o chystané expozici mluví jako o velmi speciální. K její realizaci dal impulz vášnivý český sběratel, který během let nastřádal nejen originální kolekci hraček od Libuše Niklové, ale i jejich kuriózní kopie vyráběné ve světě.
„Byla to přitažlivá hračka – byla haptická, pískala, dalo se s ní hýbat. Proto vznikaly její kopie v Evropě i Jižní Americe. Většinou to ale byly nepovedené bizarnosti,“ směje se upřímně Tereza. Podivné napodobeniny a kuriozity bude doplňovat originální kolekce hraček, které vznikly v 60. letech díky novému tvaru splachovací nádržky. Mezi její součástky patřila i harmoniková roura, která designérku zaujala natolik, že k ní začala navrhovat zvířecí hlavy, ocasy a tlapky.
Poklady v kufrech
Pískající zvířátka z Fatry jsou součástí i dalšího projektu, pod nímž je Tereza Bruthansová podepsaná. V roce 2017 oslovila kurátorku Česká centra, aby pro ně vytvořila výstavu na téma sto let české hračky. Předpremiéru si odbyla na milánském Design weeku a přes Tokio a Londýn se vydala do světa jako putovní výstava Mini Wonders. „Japonci byli nadšení, a to jak děti, tak dospělí. Z horské dráhy od firmy Kovap byli naprosto unešení. A ukázalo se, že je v Japonsku spousta sběratelů Igráčků i hraček Libuše Niklové,“ pochvaluje si Tereza, která je přesvědčena, že dětská hračka mluví univerzálním jazykem, jemuž rozumí malí i velcí po celém světě.
„Hračky jsou takové malé divy světa, zázraky, poklady, které když jsou kvalitní, dědí se a schovávají v kufříkách ve sklepě nebo na půdě,“ vypráví o expozici, již i vzhledem k jejímu putovnímu charakteru nechala nainstalovat do retrokufrů od české firmy Kazeto. Expozice představuje ikonické hračky, které se vyrábějí dodnes. Těmi jsou i dřevěná zvířátka od Ladislava Sutnara nebo klasika jako Merkur či Kovap.
A které současné hračky mají naději stát se ikonami? Tereza pro svou putovní výstavu zvolila nafukovací kozu od manželů Anny a Jerryho Kozových, dřevěné hračky Kutulu, snové figurky Tititi či houpačku Spectra od Utukutu. Po světové štaci se zastávkami v Tokiu, Paříži, Šanghaji, Jeruzalémě, Sofii či Londýně bude nyní expozice k vidění až do konce srpna v Českém domě v Bratislavě.
