První Zeměplocha, která se kdy ocitla na mém nočním stolku, byly Soudné sestry. Půjčil jsem si ji od souseda disponujícího obří knihovnou zaměřenou na sci-fi a fantasy. Knížky ale sháněl v antikvariátech. Zeměplochy systematicky nesbíral.
Tou dobou už jsem znal Stopařova průvodce po Galaxii od Douglase Adamse. Dost jsem pochyboval, že si ještě někdy přečtu něco byť jen podobně vtipného. Mýlil jsem se. Zeměplochám jsem okamžitě propadl. Začal jsem je sám nakupovat. Chodil jsem si pro ně do knihkupectví Na konci vesmíru v českobudějovické Plachého ulici.
Mělo jen jednu maličkou místnost. Dost připomínalo jeden z těch záhadných obchodů, jaké potkáte téměř na každé obydlené planetě. Většinou na ně narazíte na ošuntělých nárožích, v potemnělých loubích či na zapadlých náměstíčkách. Jejich existence vás často překvapí, ačkoliv danou ulicí chodíte denně.
