Med v plástech představuje vysoce energetickou potravu, uskladněný pyl je zásobou bílkovin pro výživu nových generací. Ale žádné zásoby vody ve včelstvu nenajdeme. Proč?
Jedním z možných vysvětlení je teorie dostupnosti. Zatímco nektar a pyl musí včely v přírodě pracně hledat a není k dispozici pořád, voda byla dříve v přírodě doslova na každém kroku. Každopádně ráno v podobě rosy. Dnes je tomu jinak. Vysušili jsme krajinu. Místo rosy máme asfalt či zámkovou dlažbu, místo do louží teče déšť do kanalizace.
Včely potřebují spoustu vody. Kromě „kuchyňského“ využití včely potřebují vodu i při klimatizaci svého hnízda. Přesnosti termoregulace na desetiny stupně je dosaženo kombinací topení a větrání a je-li třeba, chladí se odpařováním vody. Částečně včely využívají vodu vzniklou trávením cukrů, ale mnoho vody musí donést zvenčí. Existují i specializované dělnice – nosičky vody. Ty se několikrát za den vydávají do okolí svého hnízda pro vodu. Včely, které nosí nektar či pyl, vyletují za prací najedené a také cestou si mohou z přenášené potravy něco spolknout pro sebe. Proto jim venku tolik nehrozí vysílení.
Včely s odloženou pubertou. Včelař nikdy nesmí narušit přirozené děje v úlu |
Naproti tomu nosičky vody jsou na tom hůř. Pro transport vody používají, stejně jako pro nektar, přední díl žaludku, zvaný medný váček. Aby mohly nabrat vodu, musí letět k jejímu zdroji s prázdným žaludkem. Voda většinou bude chladná. Nabere-li nosička padesát mikrolitrů vody, což znamená polovinu její hmotnosti, její tělo se tím značně ochladí. Na serveru Hobos.de jsou k vidění videozáznamy pořízené na česně termokamerou. Včely jsou na těchto záběrech barevné jako semaforky. Zatímco všechny vyletující včely jsou z úlu ohřáté, u včel, které se vracejí, je možno rozlišit ty, které nesou vodu. Jejich zadeček je chladnější.
Cesta domů se studeným nákladem je pro včelu riziková. S nadsázkou můžeme použít přirovnání, že z nádrže si včela energii necucne, tam je voda. Letí na to, co zbylo v karburátoru. A pokud se slunce schová za mrak, nebo pokud se změní síla a směr větru, může to být pro nosičky vody cesta poslední. Létat pro vodu je bez nadsázky životu nebezpečné.
Proto nosičky vody upřednostňují zdroje vody, které jsou pokud možno blízko úlu, a hlavně jsou spolehlivé, nevysychající. To je hlavní důvod, proč včely opomíjejí napajedla instalovaná včelařem, pokud nemají trvalý přítok vody. Jak se jednou včely zklamou a najdou napajedlo suché, přeorientují se na zdroj jiný, spolehlivější, i když je třeba položen dál.
Nekonečný boj s roztoči. Jak se postarat o včely na podzim? |
Včely využívají i kondenzovanou vodu v chladných koutech svého příbytku. Proto je smysluplné, hlavně na jaře, dokud je chladno, nabídnout včelstvům vodu přímo v úlu. Napajedla mají rozmanitou konstrukci. Osvědčily se tepelně izolované misky nad plodištěm, kde je voda teplejší než někde jinde. S podáváním vody můžeme začít brzy na jaře, jakmile včelstva začnou plodovat.
Zachráníme tak desítky nosiček vody před prochladnutím a úhynem někde na cestě. Ale včely potřebují vodu i v létě. Dokonce se pro vodu na spolehlivé místo vydávají i v noci. Před léty jsem v noci konejšil plačícího synka, a aby nerušil zbytek rodiny, šel jsem s ním ven ke včelínu, kde je i velká nádrž s plovákem, sloužící jako napajedlo. Byla vlahá noc po horkém dnu a na napajedle bylo několik včel, které přilétaly, tankovaly vodu a odlétaly domů.
