Množství vyhozeného jídla se většinou odhaduje z údajů, které výzkumníkům sdělí samotní spotřebitelé. Alternativou je zkoumání obsahu popelnic. Obě metody mají své nevýhody. První je nepřesná, při druhé se nedá pokrýt celý rozsah státu. Vědci z amerického Národního institutu pro cukrovku, nemoci ledvin a zažívacího traktu (NIDDK) zvolili jiný přístup.
Začali s předpokladem, že fyzická aktivita lidí se v čase příliš nemění. Někteří experti se domnívají, že poslední generace se hýbají spíše o něco méně, ovšem tým vedený Kevinem Hallem zvolil konzervativní odhad. Následně vědci analyzovali průměrnou váhu obyvatel USA v roce 1974 a 2003 a z těchto údajů odvodili, jakou kalorickou hodnotu musela mít jejich strava.
Další potřebný údaj poskytly zprávy o množství prodaného jídla. Tyto informace americké úřady poskytují specializované agentuře OSN s názvem Organizace pro výživu a zemědělství.
Z rozdílu mezi jídlem prodaným a zkonzumovaným plyne, kolik potravin se vyhodí.
V roce 2003 činila výživná hodnota prodaného jídla 3750 kalorií na osobu a den, přičemž spotřebováno bylo 2300. Do popelnic putovalo celých 39% všeho jídla, uvádí studie publikovaná v posledním čísle vědeckého časopisu PLoS ONE. Výsledek je o víc než čtvrtinu horší, než kolik dosud odhadovalo americké ministerstvo zemědělství.
Příliš levné potraviny?
Předchozí generace tak marnotratné nebyly. Ještě v roce 1974, v době, kdy Američané již přivykli relativnímu blahobytu, byl objem vyhozeného jídla poloviční.
Proč se plýtvá stále víc? Odborníci citovaní v článku časopisu Science se shodují, že příčinou jsou klesající reálné ceny potravin. "Kdyby bylo jídlo dražší, odpadu by bylo méně, říká chemik Greg Keoleian z Centra pro trvale udržitelné systémy při Michiganské univerzitě v Ann Arbor.
Vědci se nyní chtějí zaměřit na jiné vyspělé státy. Zajímá je například Japonsko, o němž se traduje, že je v otázce zacházení jídlem hospodárnější.