22. prosince 2010 7:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Bratislavský PORG. Pomáháme dětem, aby z nich nebyli sobci

ZŠ Narnia a gymázium C.S.Lewisa v Bratislavě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ZŠ Narnia a gymázium C.S.Lewisa v Bratislavě. | foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

PRAHA Mohlo by se jim říkat "bratislavský PORG": stejně jako populární pražské gymnázium mají dvojjazyčnou výuku a špičkové maturanty, takže si je oblíbila metropolitní střední třída. Tím ale podobnosti končí.

Zaprvé je jejich zřizovatelem malá protestantská církev bratrská. Zadruhé – Církevní základní škola Narnia a na ni navazující pětileté Bilingvní gymnázium C. S. Lewise nesídlí na žádném pěkném místě, naopak je obklopuje sídliště bratislavské čtvrti Petržalka. A zatřetí: školáky a gymnazisty vedou k morálním hodnotám. Metody vysvětlují ředitel CZŠ Narnia Radovan Jančula a jeho kolega, profesor z gymnázia Dušan Jaura.

LN Jedna akce vaší školy zní velmi americky: gymnazisté rozdávají polévku bezdomovcům. Jak se na to tvářili, když jste jim to poprvé navrhli?
Dušan Jaura: Odpor studentů byl menší, než jsem čekal. Klasická otázka zněla: Proč nás do toho nutíš, nemělo by to být dobrovolné? Na to jsem odpovídal: Podívej se, venku je kosa, bezdomovci mrznou a je jim jedno, jestli jste tu polévku navařili z čiré lásky, nebo proto, abyste dostali lepší známku z mého předmětu náboženství a etika. Prostě budou mít polévku.
Radovan Jančula: Snažíme se vychovat nejen úspěšné, ale i pomáhající lidi. Hodnotovou orientaci považujeme za stejně důležitou jako akademické dovednosti. Osobně, jako rodič dítěte, které sem chodí, jsem rád, že nenaučí jen dobře matematiku a zeměpis, ale vyzkouší si prodávat bezdomovecký časopis.

Dále čtěte:

LN Takže teď, když napadne sníh, jdou gymnazisté do školní jídelny vařit polévku? Všichni?
Dušan Jaura: Vaří se v kostele, protože tam je na to lépe vybavená kuchyň. Úplně všichni ne, pár jich setrvá v rezistenci. Velká většina si řekne – no tak co, uděláme to, když to musí být. A pak jsou studenti, pro mě elitní garda této školy, kteří už dávno nedbají na povinné hodiny, jež si měli odpracovat, a rozvíjejí své vlastní projekty. Třeba trénují romské děti z Domova sociálních služeb. Takových studentů není moc, ale když se jich na škole najde deset patnáct, tak nám to stojí za to.

LN A co ti v té rezistenci?
Dušan Jaura: Za dva roky, co to děláme, jsem napočítal dva. Přišla za mnou výborná studentka a řekla: Já ti nic neodevzdám, protože moje životní filozofie je taková, že jsem nikdy nikomu nepomáhala, a chci v tom být konzistentní.

LN Co je z ní dnes? Šla na práva?
Dušan Jaura:
Nevím. Myslím, že to bude mít v životě těžké.
Předpokládám, že rodiče vašich žáků jsou bratislavská intelektuální elita...
Radovan Jančula: Jsou především angažovaní: když se rozhodli dát dítě na školu v Petržalce, musí denně kilometry dojíždět. Ta angažovanost pochopitelně s věkem dítěte klesá, ale rodiče dál podporují školu v jejích projektech...
Dušan Jaura: Na gymnáziu je velká část studentů mimobratislavských, bydlí na internátu.

LN Kolik žáků je tady z těch okolních petržalských paneláků?
Radovan Jančula:
Ani ne pět procent.

LN Jak vybíráte do první třídy?
Radovan Jančula:
Všechny děti, které přišly na zápis, si pozveme na testy školní zralosti. Z nich nám vyjde jakési pořadí a prvních padesát dětí přijmeme. Pak je ta těžší část: vysvětlit odmítnutým rodičům, že jejich dítě není nutně méně inteligentní nebo nezralé, pouze padesát jiných udělalo testy lépe.
Dušan Jaura: Na gymnáziu skládají testy ze slovenštiny, matematiky a angličtiny. A pak je individuální pohovor, většinou tří uchazečů naráz se dvěma učiteli. Ptáme se, co mohou nabídnout naší škole. Protože pro nás je škola víc než vzdělávání – studentský život mimo formální vyučování je často přinejmenším stejně důležitý.

LN Ředitel pražského PORG Václav Klaus mladší zrušil ústní pohovory, protože měl pocit, že ambiciózní děti mají od rodičů nacvičené vhodné odpovědi. U vás se méně lže?
Dušan Jaura: Asi tahle část našich přijímacích testů není ještě tak známá, protože některé zájemce taková otázka očividně rozhodí. Můj dojem je takový, že ve věku 14–15 let jsou ještě bezelstní, neumějí si prezentaci tak uhladit, aby člověk nepoznal, jestli odpovídají spontánně, nebo nacvičeně.

LN Těch pár romských dětí, které lze vidět ve třídách, je vesměs adoptovaných, z bílých rodin?
Radovan Jančula: Ano.

LN Máte nějakou psanou nebo nepsanou kvótu pro romské děti?
Dušan Jaura: Ne. Ale rádi bychom se hnuli tím směrem. Zdá se nám dobré, aby se rozšířili naši studenti, i my sami – naše duše stažené měšťanským prostředím. Rodiče takových dětí vědí, že naše škola je pro ně chráněné prostředí, budou tu mít individuální přístup a pomoc.

LN Jak vybíráte své učitele? Mají vyšší nástupní platy?
Radovan Jančula:
O něco málo; ten rozdíl ale nepokryje rozdíl v očekávání. Přijímáme je jak na základě inzerátu, tak na doporučení jiných, třeba i rodičů. Obvykle chceme před přijetím vidět, jak učitel funguje ve třídě. Potíž je v tom, že pokud je někdo opravdu dobrý a šikovný, obvykle nejde dělat učitele. Bratislava má vysoké životní náklady a nesrovnatelně lepší nabídky z byznysu.
Dušan Jaura: Proto je ve školském prostředí poměrně vysoká fluktuace. Nemůžeme ty lidi udržet platem, snažíme se je tedy motivovat vizí. Za tu dobu se vytvořilo jádro učitelů, asi třetina sboru na škole i na gymnáziu, kteří se postupně stávají "majiteli" školy. Nikoli v ekonomickém smyslu, ale v tom, že jsou "majiteli" její vize. V ideálním případě se bude toto jádro rozšiřovat a bude ubývat těch, kteří mají mentalitu zaměstnanců.
Radovan Jančula: Věkový průměr učitelů na obou našich školách je velmi nízký. Rád bych měl věkově zralejší učitele, ale většinou to bohužel nefunguje, nedokážou se po dvaceti letech ve státním školství přeladit na náš model.

LN Není to věkový předsudek?
Dušan Jaura:
Možná ano, ale život ho potvrzuje.
Radovan Jančula: Měli jsme učitelku, které bylo padesát. Všechno vypadalo úžasně: fantastická diplomka, zaměření na kreativní vyučování... Po týdnu jsem do toho musel vstoupit, aby ji rodiče vlastnoručně nevynesli. Přišla třeba s tím, že všechny děti musejí mít na tělocvik bílá tílka. A to přesně stejná! Když se jí jedna maminka zeptala, zda to může být tričko s límečkem, odpověď zněla: No to tedy ne!

LN PORG založil svůj Nový PORG a pak PORG v Ostravě. Lze přenést váš koncept třeba do Bystrice, nebo stojí na šťastné konstelaci učitelů a rodin?
Radovan Jančula: Zrovna v Banské Bystrici vznikla před čtyřmi lety spřátelená škola Narnia. Propojení je zatím přes zdejšího bývalého ředitele, který je v jejich správní radě. Není to tak, že bychom vydávali "rukověť škol C. S. Lewise". Snažíme se jim pomáhat, ale není to vztah staršího a mladšího bratra; učíme se od nich i my. Oni se jezdí dívat na hodiny k nám, příští rok možná půjde některá naše učitelka k nim.
Dušan Jaura: Naše škola se opírá o "think-tank" místní církve bratrské, kde je hodně zajímavých lidí. A máme větší volnost než jiné církevní školy, protože naši otcové biskupové nám dali plnou důvěru a do chodu nezasahují. Tohle ani není konfesní škola: 90 % lidí tady do církve bratrské nechodí a mnozí nejsou ani praktikující křesťané. Vývozní "potenciál" je podle mě v unikátní kombinaci kvalitní angličtiny a důrazu na hodnoty. Jinou takovou školu na Slovensku neznám. Je to pro mě model pro postmoderní církev.

Rok 2010 v obrazech

LN Církev zaměřená na vzdělávání a hodnotovou výchovu?
Dušan Jaura:
Spíš církev, která má jen malé pevné jádro, ale kolem sebe velký plášť sympatizantů. Ředitel z evangelického lycea na východním Slovensku nám říkal, že u nich se zdá církevní struktura skálopevná, ale pod povrchem už ji lidé mentálně opouštějí. Takže on se sem jezdí dívat na to, jak by mohl vypadat trend budoucnosti.