Podle Jiřího Malíčka z taxonomického oddělní BÚ atlas vychází z nálezové databáze Dalibor, kterou ústav představil loni. „Databáze i atlas jsou průběžně doplňovány a aktualizovány, tudíž by neměly nikdy zestárnout. Záznamy o výskytu jednotlivých druhů společně s fotografiemi a informacemi o jejich ekologii i četnosti nyní volně poskytujeme všem - vědcům, pedagogům i široké veřejnosti,“ řekl Malíček. Zdůraznil, že autoři na atlasu stále pracují a mnoho informací ještě doplní. „Přesto ho lze již nyní považovat za velmi užitečnou pomůcku a obsáhlý datový zdroj,“ zdůraznil Malíček. Vědec také řekl, že informace o tuzemských lišejnících byly dlouho velmi špatně dostupné a publikace souhrnně podávající informace dosud neexistovala.
Vědci na Lesbu objevili zkamenělý strom, je starý 20 milionů let |
Klíčovou částí atlasu jsou karty pro různé druhy lišejníků. Podle AV karta druhu obsahuje třeba dynamicky generovanou mapu rozšíření, distribuční sloupcový graf nadmořských výšek či grafy preferovaných substrátů. V mapě rozšíření je pak dostupná funkce zobrazení údajů podle data nálezu, což může demonstrovat úbytek některých lišejníků v průběhu času. Nechybí ani fotogalerie lišejníků, odborníci pak podle AV ocení databázi lišejníkových metabolitů zjištěných v dosud analyzovaných vzorcích z českého území.
Lišejníky v ohrožení
Lišejníky jsou symbiotické organismy, které vznikají soužitím houby s fotosyntetickým partnerem - řasou či sinicí. „Můžeme je nalézt v různých extrémních typech prostředí od povrchu holých skal, přes polární oblasti až po pouště,“ řekl Malíček. „Z hlediska významu pro člověka jsou pozoruhodné například svojí citlivostí na znečištěné ovzduší nebo změnou společenstev v závislosti na způsobu hospodaření v krajině. Jejich rozšíření a početnosti nám tak vypráví nespočet příběhů o historickém i současném stavu našeho životního prostředí,“ poznamenal vědec.
Podle poslední verze Červeného seznamu z roku 2010 v Česku vyhynulo 138 druhů lišejníků, zhruba devět procent celkového počtu. Dalších 37 procent podle AV patřily do některé z kategorií ohrožení. Od té doby však vědci několik desítek „zmizelých“ lišejníků našli, za vyhynulé tak nyní považují zhruba 100 druhů. K nim patří zejména epifyty, tedy neparazitující organismy žijící na jiných rostlinách. Jsou často vázané na staré lesní porosty a zároveň extrémně citlivé ke znečištění ovzduší. Za vyhynulé vědci považují i některé saxikolní lišejníky vyskytující se na skalách či sutích. Jejich lokality zanikly například v důsledku těžby nerostných surovin.
