Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Čeští vědci vypátrali „vraha“ dinosaurů

Věda

  10:51
PRAHA - O osudu veleještěrů se rozhodlo sto milionů let před jejich vyhynutím. Zjistil to česko-americký tým astronomů, který vystopoval asteroid, jehož dopad způsobil konec éry dinosaurů.

Osudná kolize dvou asteroidů foto: ŠimonLidové noviny

Teorie, podle které vyhynutí dinosaurů a začátek rozkvětu savců způsobil náraz masivního vesmírného objektu, se objevila před více než čtvrt stoletím a je všeobecně uznávaná.

Práce, pod kterou jsou podepsaní David Vokrouhlický z Univerzity Karlovy, William Bottke z Southwest Research Institute v Coloradu a David Nesvorný ze stejné instituce, nyní ukázaly, jak se vesmírný projektil zrodil a jaké mechanismy ho nasměrovaly na dráhu k Zemi. S vysokou mírou jistoty také vyloučily možnost, že katastrofu způsobil náraz komety, což bylo dříve považováno za poměrně pravděpodobné.

Podle studie, kterou dnes otiskuje vědecký týdeník Nature, byla na počátku dramatu srážka dvou objektů na vnějším okraji pásu asteroidů. K ní došlo někdy před 140-190 miliony let.

Jeden z „rodičů“ měl průměr zhruba 170 kilometrů, druhý byl menší, zhruba šedesátikilometrový. Po roztříštění původních těles vzniklo asi 300 objektů větších než deset kilometrů, 140 tisíc asteroidů s průměrem nad kilometr a bezpočet menších úlomků. Vznikla také planetka Baptistina, podle níž je pojmenována i rodina asteroidů s podobnou dráhou.

„Taková srážka není v pásu asteroidů jedinečnou událostí,“ řekl pro LN docent Vokrouhlický. K rozpadu podobně velkého tělesa došlo ve vnější části pásu před pouhými osmi miliony let, ovšem vzniklá rodina asteroidů zůstala ,zaparkovaná‘ v místě, kde se tak výrazně neprojevuje mechanismus posouvající tělesa ke středu sluneční soustavy“. Proto tentokrát k vlně dlouhodobého „bombardování“ Země a dalších planet nedošlo.

Srážka vypočítaná českými vědci se však odehrála ve vnitřní části pásu asteroidů, kde se výrazně projevuje vliv Jupitera. Díky rezonanci s obří planetou z těchto míst vede gravitační „výtah“, který tělesa posílá do směru protínajícího dráhu Země.

Důležitým přínosem studie je to, že matematicky ukazuje, jak výrazně může intenzita „meteorických náletů“ kolísat. Popsaná srážka zvýšila počet velkých těles křížících dráhu Země na více než dvojnásobek po dobu zhruba 100 milionů let.

Kromě počítačových simulací zohledňujících i efekt slunečního záření se vědci mohli opřít i o chemickou analýzu nálezů z kráteru Chicxulub na Yucatanu. Díky tomu je jasné, že slavný asteroid patřil mezi chondrity. To umožnilo vyloučit další „podezřelé“ skupiny asteroidů. Pravděpodobnost, že se vše odehrálo podle popsaného scénáře, tak stoupla ze šedesáti procent na víc než devadesát.

„Není to jistota, ovšem stoprocentní pravděpodobnost ve vědě nehledejme“, připomíná docent Vokrouhlický.