Domácího klidu si vysoce cení rybky hlaváči náležející k druhu Paragobiodon xanthosomus. Pro jeho zachování jsou dokonce ochotny držet dietu.
„Domácnost“ těchto hlaváčů leží na trsech korálů na Velkém bradlovém útesu u australského pobřeží. Jeden trs obývá uzavřená skupinka s jasně stanovaným společenským žebříčkem. Potomstvo plodí výhradně vůdčí samec s vůdčí samicí. Jejich „podřízení“ zůstávají „bezdětní“ dokud se jim nepovede obsadit nejvyšší příčky žebříčku. K postupu ale vede jen dlouhá a obtížní cesta.
Australští a španělští vědci vedení Marian Wongovou z James Cook University v australském Townsville studovali život těchto rybek u korálového ostrova Lizard Island a zjistili, že postavení ryby ve skupině závisí přímo na velikosti těla. Ryby přitom zachovávají „zdvořilý odstup“ od nadřízených. Hlaváče ze sousedních příček společenského žebříčku dělí obvykle rozdíl pěti procent tělesné hmotnosti. Nadřízená ryba je o dvacetinu těžší, podřízená ryba je naopak o dvacetinu lehčí.
Krutý trest pro cvalíky
Postupu ve společenském žebříčku může hlaváč dosáhnout jen „přestupem do vyšší váhové kategorie“. To ale není jednoduché. Ryby si své podřízené hlídají a pokud zjistí, že ryba nebezpečně roste, hodnotí to jako pokus o převrat.
Za takovou „hmotnostní vzpouru“ existuje jediný trest. Ryba je vyhoštěna ze skupiny. Musí opustit rodinný korálový trs a hledat si domov někde jinde. Je to trest velmi tvrdý. Ztráta úkrytu v houštině větví korálu má fatální následky a rovná se ve většině případů trestu smrti. Vyhnanství z korálového trsu je u těchto ryb sice vzácné, ale dochází k němu. Hrozba ztráty domova za příliš vysoké ambice je tedy reálná.
Marian Wongová a její kolegové zjistili, že si hlaváči Paragobiodon xanthosomus zajišťují klid na korálovém útesu úzkostlivě dodržovanou dietou. Žádná ryba nechce ani zhubnout, ani moc přibrat a udržuje si tělesnou hmotnost na úrovni, jež odpovídá jejímu společenskému postavení.
Zhubnutím se ryba sama vystavuje riziku, že ji na společenském žebříčku přeskočí jedinci z nižších příček. Ještě riskantnější je ztloustnutí. Je vnímáno jako vzpoura a jako takové je i trestáno. Pokud však všechny ryby dodržují pečlivě balancovanou dietu, pak v jejich společenství vládne klid. K vzestupům a poklesům v hierarchii dochází jen z „přirozených“ příčin, například když výše postavenou rybu zmůže věk nebo dravec.
Článek o hlaváčích „na dietě“, který vyšel ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society of London, hodnotí řada odborníků jako přelomový. Zřejmě se stane „klasikou“ a bude součástí „povinné četby“ všech, kdo se zabývají stabilitou zvířecích společenstev. Odborníky na organizaci lidské společnosti nevyjímaje.
„Hlaváči vrhli zcela nové světlo na to, jak zvířata udržují stabilitu svých společenstev. Nelze z toho vyvozovat přímé závěry pro chování lidí. Na druhé straně však existují typy chování, jež se uplatňují u nejrůznějších forem pozemského života včetně člověka. Když je poznáme, snáze pochopíme, proč jednáme tak, jak jednáme,“ říká Marian Wongová.
