Ze vzorku o hmotnosti pouhých 200 miligramů dokázal mezinárodní tým vědců přečíst důležitou část genetického výbavy mamuta. Zkoumaná kost pochází z mamutího „hřbitova“ objeveného ve stále zmrzlé půdě Sibiře. O výzkumu obsáhle informovala on-line verze vědeckého časopisu Nature.
Výzkum německých, britských a amerických genetiků vedený Michaelem Hofreiterem z Institutu Maxe Plancka v Lipsku se soustředil na takzvanou mitochondriální DNA.
Podivuhodné genetické hodiny
Ačkoli většina genetické informace každého živočicha je ukryta v buněčném jádře, pro zkoumání vývoje druhů je nejvhodnější mitochondriální DNA. Ta se nachází vně jádra a prakticky v nezměněné podobě se dědí po matce. Mitochondriální DNA nemá vliv na schopnosti svého nositele. Proto se ani nepřizpůsobuje změnám prostředí. Jediný posun v „mateřské“ šroubovici způsobují mutace genů. Ty se projevují ve stále stejné míře.
Změny lze proto snadno odhadnout, takže mitochondriální DNA představuje jakési genetické hodiny. Porovnáním těchto úseků DNA s dědičnou informací dnešních zvířat mohou vědci zjistit, kdy a kde se rodová linie rozdělila.
Problém však představuje kvalita vzorků. Na rozdíl od široce rozšířených představ nejsou mamuti zachováni tak, jako by se právě vytáhli z mrazničky. Ve většině případů se těla před zmrazením nějakou dobu rozkládala. Získat neporušenou DNA ze vzorku starého přes deset tisíc let je tedy téměř nemožné. Proto doposud nejdelší přečtená sekvence DNA jen mírně přesáhla tisíc „písmen“.
Úspěch přinesla nová metoda, s pomocí níž lze dochovanou informaci šetrně zrekonstruovat. Vědci zkoumali kost získanou ze zvířete nalezeného na břehu řeky Berelech v Jakutské oblasti na severu Ruska.
Na místním nalezišti se podařilo objevit na 160 mamutů. I zkoumaný vzorek vykazoval značná poškození. Vědci zkopírovali 46 úseků dědičné informace, přeskupili je a získali tak úplnější obraz mitochondriální DNA. Hofreiterův tým z ní dokázal přečíst sekvenci dlouhou 5000 znaků. To už stačí na závěry o příbuznosti druhů.
Z výsledků je zřejmé, že nejbližším žijícím příbuzným Mamuta severního (Mammuthus primigenius) je asijský slon. Ovšem rozdíly mezi ním a jeho africkým příbuzným nejsou velké. Afričtí sloni se od vývojové linie mamutů oddělili někdy před šesti miliony roky. Asijský slon ho následoval o necelý půl milion let později.
Výzkum německých, britských a amerických genetiků vedený Michaelem Hofreiterem z Institutu Maxe Plancka v Lipsku se soustředil na takzvanou mitochondriální DNA.
Podivuhodné genetické hodiny
Ačkoli většina genetické informace každého živočicha je ukryta v buněčném jádře, pro zkoumání vývoje druhů je nejvhodnější mitochondriální DNA. Ta se nachází vně jádra a prakticky v nezměněné podobě se dědí po matce. Mitochondriální DNA nemá vliv na schopnosti svého nositele. Proto se ani nepřizpůsobuje změnám prostředí. Jediný posun v „mateřské“ šroubovici způsobují mutace genů. Ty se projevují ve stále stejné míře.
Změny lze proto snadno odhadnout, takže mitochondriální DNA představuje jakési genetické hodiny. Porovnáním těchto úseků DNA s dědičnou informací dnešních zvířat mohou vědci zjistit, kdy a kde se rodová linie rozdělila.
Problém však představuje kvalita vzorků. Na rozdíl od široce rozšířených představ nejsou mamuti zachováni tak, jako by se právě vytáhli z mrazničky. Ve většině případů se těla před zmrazením nějakou dobu rozkládala. Získat neporušenou DNA ze vzorku starého přes deset tisíc let je tedy téměř nemožné. Proto doposud nejdelší přečtená sekvence DNA jen mírně přesáhla tisíc „písmen“.
Úspěch přinesla nová metoda, s pomocí níž lze dochovanou informaci šetrně zrekonstruovat. Vědci zkoumali kost získanou ze zvířete nalezeného na břehu řeky Berelech v Jakutské oblasti na severu Ruska.
Na místním nalezišti se podařilo objevit na 160 mamutů. I zkoumaný vzorek vykazoval značná poškození. Vědci zkopírovali 46 úseků dědičné informace, přeskupili je a získali tak úplnější obraz mitochondriální DNA. Hofreiterův tým z ní dokázal přečíst sekvenci dlouhou 5000 znaků. To už stačí na závěry o příbuznosti druhů.
Z výsledků je zřejmé, že nejbližším žijícím příbuzným Mamuta severního (Mammuthus primigenius) je asijský slon. Ovšem rozdíly mezi ním a jeho africkým příbuzným nejsou velké. Afričtí sloni se od vývojové linie mamutů oddělili někdy před šesti miliony roky. Asijský slon ho následoval o necelý půl milion let později.
