V hlavním městě Československa tehdy pronesl sérii přednášek. Nebyla to ale jeho první návštěva. V letech 1911 - 12 tu žil i se svou rodinou (bydleli v novém bytě v Lesnické ulici na Smíchově) a působil na pražské Německé univerzitě jako profesor teoretické fyziky. Během té doby stihl zveřejnit 11 vědeckých spisů, které se staly základem pozdější obecné teorie relativity. Navštěvoval filozoficko-literární salon, kam docházel například i Franz Kafka nebo Max Brod. Jeho první žena Mileva se ale v Praze cítila osamocená a nešťastná. Přestože se Einstein dvakrát oženil a vystřídal několik milenek, nechoval se ke své rodině tak chladně, jak se dosud tradovalo. Vyplývá to z dopisů, které tento týden, jednapadesát let po Einsteinově smrti, zveřejnila Hebrejská univerzita v Jeruzalémě.
Svým ženám i dětem pravidelně psal, svěřoval se jim se svými zážitky i city. Netajil se ani svými nemanželskými vztahy. Se svou druhou ženou Elsou (která byla zároveň jeho sestřenicí) o nich mluvil až překvapivě otevřeně. Z dosud známých dopisů vyplývalo, že se ke své první ženě choval krutě a o rodinu nejevil valný zájem. Podle fámy jí měl dokonce dát ultimátum, že mu musí třikrát denně nosit teplé jídlo do pracovny a neočekávat žádné intimnosti, pokud má jejich manželství vydržet.
„Nově zveřejněné listy ale dokládají, že Milevě pravidelně psal a svěřoval se jí. I když se s ní později rozvedl, velice s ní soucítil a litoval ji,“ uvádí profesor Hanoch Gutfreund z Hebrejské univerzity pro britský list The Guardian. Druhé ženě Else i její dceři Margot psal Einstein téměř každý den. Líčil jim například, jak se nudí na přednáškách nebo jak se snaží přestat kouřit. S Elsou i s Margot bez zábran rozebíral svoje vztahy k jiným ženám. Za pozornost stojí především slečna M. (Ethel Michanowská, berlínská dáma z lepší společnosti), která se přátelila s jeho nevlastními dcerami a přijela za ním do Anglie.
Pronásledován ženami
„Píšu ti, protože jsi z celé rodiny nejrozumnější a protože ubohá matka (Elsa) je už úplně mešuge. Je pravda, že M. za mnou přijela a její pronásledování už se vymyká kontrole. Ale zaprvé jsem tomu nemohl předejít a zadruhé, až ji uvidím, řeknu jí, že by měla okamžitě zmizet (...) Ze všech dam jsem ve styku jen s paní L., která je absolutně neškodná,“ napsal Einstein nevlastní dceři Margot v roce 1931.
Žen ale bylo v Einsteinově životě mnohem víc. V roce 1923 se zamiloval do mladičké neteře svého přítele, která se později stala vědcovou sekretářkou a skoro patřila do rodiny. Od poloviny 20. let do roku 1933, kdy Einstein emigroval do Spojených států, se v jeho životě objevily další ženy: Margarete, Estella, Toni, další Toni... fyzik je kromě jiného zval na projížďky lodí, na koncerty, četl s nimi knihy.
Do jiného světla se nyní dostává také Einsteinův vztah k dětem. „V jednom ze známých dopisů napsal o svém schizofrenním synovi Eduardovi, že by možná bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil. V nově zveřejněných listech se ale svěřuje, že mu dělají velkou radost básničky, obrázky a vzkazy, které mu syn posílá,“ říká profesor Gutfreund. Einstein neskrývá ani svůj vroucný cit k nevlastní dceři Margot. „Miluji ji, jako by byla moje vlastní dcera. Možná ještě víc, protože bůhví, jaký spratek by z ní vyrostl, kdybych byl jejím otcem já,“ píše fyzik.
Právě Margot později Einstein odkázal svoji korespondenci. Po její smrti v červenci 1986 se dopisy staly součástí pozůstalosti, kterou spravuje Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, již Einstein spoluzakládal. Podle přání dárkyně zůstaly listy dalších dvacet let v tajnosti kvůli ochraně soukromí osob, které jsou v nich zmiňovány.
Moji kůži prodat nemohou
Z korespondence vyplývají i další pozoruhodná fakta. Podle rozvodové smlouvy měl Einstein uložit peníze získané za Nobelovu cenu na konto ve švýcarské bance. Z jeho úroků měla žít jeho první žena a dva synové. Nyní vyšlo najevo, že fyzik velkou část investoval v Evropě a v Americe a během světové hospodářské krize ve 30. letech o své investice přišel. „Přesto ženě a dětem dal celkem víc peněz, než za Nobelovu cenu dohromady získal,“ říká archivářka Hebrejské univerzity Barbara Wolffová, která čtením dopisů strávila dva roky.
Zajímavý je také géniův postoj k popularitě. Elsa, která se starala o peníze, s ním v dopisech řešila možnost prodeje jeho rukopisů. „Ještě že nikdo nemůže prodat moji kůži zaživa. Tady je božský klid. Nikdo si tu na mě nemůže dělat nároky,“ píše jí z Kielu, kde v roce 1933 pracoval a měl k dispozici byt, kde byl stranou veřejného zájmu. Vědu Einstein v dopisech příliš nezmiňuje. Přesto se nyní známý obraz génia pozmění. „Každý, kdo teď bude psát Einsteinův životopis, musí brát v úvahu tyto nové prameny,“ říká profesor Gutfreund.
Svým ženám i dětem pravidelně psal, svěřoval se jim se svými zážitky i city. Netajil se ani svými nemanželskými vztahy. Se svou druhou ženou Elsou (která byla zároveň jeho sestřenicí) o nich mluvil až překvapivě otevřeně. Z dosud známých dopisů vyplývalo, že se ke své první ženě choval krutě a o rodinu nejevil valný zájem. Podle fámy jí měl dokonce dát ultimátum, že mu musí třikrát denně nosit teplé jídlo do pracovny a neočekávat žádné intimnosti, pokud má jejich manželství vydržet.
„Nově zveřejněné listy ale dokládají, že Milevě pravidelně psal a svěřoval se jí. I když se s ní později rozvedl, velice s ní soucítil a litoval ji,“ uvádí profesor Hanoch Gutfreund z Hebrejské univerzity pro britský list The Guardian. Druhé ženě Else i její dceři Margot psal Einstein téměř každý den. Líčil jim například, jak se nudí na přednáškách nebo jak se snaží přestat kouřit. S Elsou i s Margot bez zábran rozebíral svoje vztahy k jiným ženám. Za pozornost stojí především slečna M. (Ethel Michanowská, berlínská dáma z lepší společnosti), která se přátelila s jeho nevlastními dcerami a přijela za ním do Anglie.
Pronásledován ženami
„Píšu ti, protože jsi z celé rodiny nejrozumnější a protože ubohá matka (Elsa) je už úplně mešuge. Je pravda, že M. za mnou přijela a její pronásledování už se vymyká kontrole. Ale zaprvé jsem tomu nemohl předejít a zadruhé, až ji uvidím, řeknu jí, že by měla okamžitě zmizet (...) Ze všech dam jsem ve styku jen s paní L., která je absolutně neškodná,“ napsal Einstein nevlastní dceři Margot v roce 1931.
Žen ale bylo v Einsteinově životě mnohem víc. V roce 1923 se zamiloval do mladičké neteře svého přítele, která se později stala vědcovou sekretářkou a skoro patřila do rodiny. Od poloviny 20. let do roku 1933, kdy Einstein emigroval do Spojených států, se v jeho životě objevily další ženy: Margarete, Estella, Toni, další Toni... fyzik je kromě jiného zval na projížďky lodí, na koncerty, četl s nimi knihy.
Do jiného světla se nyní dostává také Einsteinův vztah k dětem. „V jednom ze známých dopisů napsal o svém schizofrenním synovi Eduardovi, že by možná bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil. V nově zveřejněných listech se ale svěřuje, že mu dělají velkou radost básničky, obrázky a vzkazy, které mu syn posílá,“ říká profesor Gutfreund. Einstein neskrývá ani svůj vroucný cit k nevlastní dceři Margot. „Miluji ji, jako by byla moje vlastní dcera. Možná ještě víc, protože bůhví, jaký spratek by z ní vyrostl, kdybych byl jejím otcem já,“ píše fyzik.
Právě Margot později Einstein odkázal svoji korespondenci. Po její smrti v červenci 1986 se dopisy staly součástí pozůstalosti, kterou spravuje Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, již Einstein spoluzakládal. Podle přání dárkyně zůstaly listy dalších dvacet let v tajnosti kvůli ochraně soukromí osob, které jsou v nich zmiňovány.
Moji kůži prodat nemohou
Z korespondence vyplývají i další pozoruhodná fakta. Podle rozvodové smlouvy měl Einstein uložit peníze získané za Nobelovu cenu na konto ve švýcarské bance. Z jeho úroků měla žít jeho první žena a dva synové. Nyní vyšlo najevo, že fyzik velkou část investoval v Evropě a v Americe a během světové hospodářské krize ve 30. letech o své investice přišel. „Přesto ženě a dětem dal celkem víc peněz, než za Nobelovu cenu dohromady získal,“ říká archivářka Hebrejské univerzity Barbara Wolffová, která čtením dopisů strávila dva roky.
Zajímavý je také géniův postoj k popularitě. Elsa, která se starala o peníze, s ním v dopisech řešila možnost prodeje jeho rukopisů. „Ještě že nikdo nemůže prodat moji kůži zaživa. Tady je božský klid. Nikdo si tu na mě nemůže dělat nároky,“ píše jí z Kielu, kde v roce 1933 pracoval a měl k dispozici byt, kde byl stranou veřejného zájmu. Vědu Einstein v dopisech příliš nezmiňuje. Přesto se nyní známý obraz génia pozmění. „Každý, kdo teď bude psát Einsteinův životopis, musí brát v úvahu tyto nové prameny,“ říká profesor Gutfreund.
