Na tiskové konferenci konané minulý týden v Miláně upozornili italští vědci, že vláda a vládou řízený výzkumný ústav zatajují výsledky testů prověřujících pěstování geneticky modifikované kukuřice. Biolog Piero Morandini z univerzity v Miláně a genetik Roberto Defez z Ústavu genetiky biofyziky v Neapoli považují za alarmující především utajení informací o zvýšeném výskytu toxinů, které mohou ohrozit zdraví zvířat i lidí.
V roce 2005 proběhly na farmě milánské univerzity v lombardském Landrianu polní pokusy, při kterých bylo porovnáváno pěstování geneticky modifikované kukuřice a obdobných odrůd vyšlechtěných klasicky, bez použití metod genového inženýrství. Experimenty měly odpovědět na otázku, zda může geneticky modifikovaná kukuřice zemědělcům i spotřebitelům přinést něco pozitivního, a nebo zda pro ně představuje riziko.
Větší výnos a další bonusy
Lombardie nebyla pro test vybrána náhodou. Patří k hlavním oblastem pěstování kukuřice v severní Itálii. Na univerzitních polích byly vysety geneticky modifikované Bt kukuřice označované jako P67 a Elgina. Tyto odrůdy mají do dědičné informace zanesen gen z bakterie Bacillus thuringiensis. V rostlinách se podle něj tvoří bílkovina, která je jedovatá pro housenky motýlů. Jiným živočichům včetně domácích zvířat a člověka neškodí.
Takto geneticky upravená kukuřice je chráněna především proti housenkám motýla zavíječe kukuřičného, které prožírají jak kukuřičné stonky, tak i zrno v palicích. Ve světě se podobné odrůdy kukuřice pěstují na 20 milionech hektarů, v posledních letech i v některých členských státech Evropské unie včetně České republiky.
Na lombardských polích byly s geneticky modifikovanými kukuřicemi srovnávány „klasické“ odrůdy P66 a Cecilia. Výsledky pokusů byly pozoruhodné. Z polí s tradiční kukuřicí sklidili vědci zhruba 11 tun zrna z hektaru. Na polích s modifikovanými odrůdami dosáhla sklizeň bezmála 16 tun z hektaru. To je nárůst o více než 40 procent.
Morandini a Defez spočítali, že kdyby italští zemědělci pěstovali místo konvenčních odrůd kukuřice odrůdy vzniklé metodami genového inženýrství, zvýšilo by jim to tržby přinejmenším o 300 milionů euro. Za určitých podmínek by mohly roční tržby za kukuřici stoupnout v Itálii až o miliardu euro.
Italští zemědělci ale tuto možnost nemají. Vláda jim pěstování geneticky modifikované kukuřice nepovolila. Politické klima v Itálii geneticky modifikovaným plodinám nepřeje. To je podle vědců důvod, proč se těmto výsledkům nedostalo takové publicity, jakou by zasluhovaly. Státem zřízený a financovaný Národní ústav pro výzkum v potravinářství a výživě výsledky polních pokusů nejen nikdy oficiálně nepublikoval ve vědeckém časopise, ale zprávu o nich umístil na svých webových stránkách tak, aby nebyla tak snadno k nalezení.
Za mnohem vážnější ale považují oba italští experti fakt, že ze stejných důvodů jsou už celé dva roky kompletně zatajovány i další výsledky pokusů, které mají význam pro ochranu zdraví lidí i zvířat. Vyšší výnosy byly výsledkem zvýšené odolnosti geneticky modifikovaných odrůd kukuřice ke škůdci zavíječi kukuřičnému. Housenky tohoto motýla se zavrtají do kukuřičného stébla, které pak z nitra vyžírají. Oslabená rostlina se snadno zlomí a pro sklizeň je ztracena. Podobně ničí housenka i zrno v palicích.
Rozdíl v napadení housenkami mezi porosty geneticky modifikované kukuřice a porosty s klasickou kukuřicí byl patrný. Morandini a Defez jej demonstrují na snímku, na kterém jsou zachycena obě pole. Zatímco geneticky modifikovaná kukuřice se stále ještě zelená, konvenční kukuřice schne a podléhá v důsledku napadení housenkami. Suchá řeč čísel tento obraz jen podtrhuje. Zatímco na GM kukuřici nenašli vědci během pokusů ani jednu housenku zavíječe, každá rostlina tradiční kukuřice jich hostila v průměru 29 a z toho více než třetina hodovala na zrnech v palicích.
Nebezpečná „bioplíseň“
Klasy napadené housenkami byly často zasaženy i plísní. Není to náhoda. Plísně infikují kukuřici v těch místech, kde je rostlina poraněna. Housenky zavíječe otevírají tak organismus rostliny infekci.
Vědci se soustředili na fumonisiny vytvářené plísněmi rodu Fusarium. Tyto jedy umí vyvolat závažné zdravotní problémy jak u zvířat, tak i u lidí a mohou poškodit i plod vyvíjející se v těle matky.
Rozdíl v obsahu fumonisinů byl dramatický. GM kukuřice měla méně než setinu toxinů ve srovnání se zrnem tradiční kukuřice. Vysoké hladiny fumonisinů v úrodě sklizené z polí s tradičními odrůdami kukuřice považují Mornandini a Defez za nejdůležitější fakt zjištěný při lombardských pokusech.
„Naprosté utajení výsledků s tak zjevným významem pro zdraví obyvatel považujeme za zásadní. Je proto na vládě, aby vysvětlila proč data o těchto toxinech drží v tajnosti,“ říkají Morandini a Defez v oficiálním prohlášení. „Výsledky byly získány ve veřejném sektoru za peníze daňových poplatníků a byly získány milánskou univerzitou, jež patří k veřejným institucím těšícím se dobré pověsti. Je mimo jakoukoli pochybnost, že zjištění patří italské veřejnosti.“ Podle obou biologů by měly být výsledky co nejrychleji zaslány k publikaci v renomovaném časopise, „Momentálně je však ze všeho nejdůležitější, aby byly poznatky zpřístupněny tak, aby spotřebitelé a zemědělci jasně pochopili finanční a zdravotní problémy, jež jsou v sázce. To je skutečně naléhavé i s ohledem na dezinformace a lži, které šíří koalice nátlakových skupin v kampani „Bez geneticky modifikovaných organismů“ ve snaze dosáhnout trvalého zákazu pro pěstování geneticky modifikovaných plodin v Itálii,“ říkají v závěru své zprávy italští vědci.
