V době, kdy kvůli dlouhým obdobím společenské izolace upadá znepokojivý počet lidí do samoty, je udržování vzájemných kontaktů čím dál tím důležitější.
Vědci ze Spojených států analyzovali téměř tisícovku rozhovorů mezi příbuznými a přáteli, i mezi naprosto cizími lidmi. A zjistili, že ať už jde o krátký hovor nebo dlouhou diskusi obsahující prázdné tlachání nebo řešící závažné záležitosti, když spolu dva lidé mluví, jeden prakticky vždy chce skončit dřív než ten druhý.
Rozhovory v podstatě nikdy nekončí, když chtějí oba jedinci, a když jsou na to připravení. Rozdíl mezi tím, co tito dva lidé chtějí, a tím, co dostanou, obvykle představuje zhruba polovinu délky konverzace, zjistili autoři studie.
Jak se šíří covid? Vědci přeložili dokument o roli aerosolu, obsahuje i návod k účinné ochraně |
„O kolik spojení a souznění svět každý den přichází jednoduše proto, že stovky milionů lidí nepoznají, že si jejich protějšek chce ještě povídat, a proto ukončí rozhovor předčasně? A kolik lidí žije život v tichém zoufalství jednoduše proto, že se odcizí svým konverzačním partnerům, protože nikdy nevědí, kdy je čas se rozloučit?“ napsali autoři v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Ať už je povaha vzájemného vztahu jakákoli, intimní či nikoli, jednotlivci se stejnou pravděpodobností tají informaci, kdy chtějí ukončit rozhovor, zjistili vědci. Toto zjištění připisují laskavosti při hovoru s příbuznými a přáteli, a zdvořilosti v případě cizích lidí.
Tento výzkum naznačuje, že lidé mají tendenci nebýt v komunikaci upřímní, řekl Paul Dolan, profesor behaviorálních věd Londýnské školy ekonomie a politických věd (LSE).
„Správně nakládat se svými očekáváními je jednou z klíčových složek štěstí. Věci se často rozklíží, když nejsme schopni někomu správně sdělit svá očekávání. Zdráhám se vám říct, že mám na rozhovor s vámi jen dvacet minut, protože nechci být hrubý. Ale ve skutečnosti se tím pro oba rozhovor podstatně zlepší, protože známe pravidla,“ řekl Dolan.
„Myslím, že si lidé podobné upřímnosti cení víc, než si myslíme. V této oblasti panují mylné předpoklady. Nemůžeme dosáhnout rovnováhy, jaké bychom chtěli a mohli, protože si přejeme, aby nám lidé podobné věci říkali, ale sami jim to říci nechceme,“ dodal.
