Před lety, myslím, že to bylo v sekundě na gymnáziu, se během jedné zvláště podařené hodiny fyziky učitel rozhodl, že nám, svým žákům, odhalí kromě zákonů vnějšího světa také to, co je v nás. Postavil si nás do řady a každému předpověděl, jestli z něj někdy něco bude. Některým z nás se tak ten den otevřela skvělá budoucnost. Jiným, mimo jiné mně, se uzavřela. Od té doby mi to vrtalo v hlavě - měl, nebo neměl ten Vrána pravdu?
Komu není shůry dáno
Komu není shůry dáno V roce 1869 napsal Francis Galton ve své knize Hereditary Genius (Dědičnost geniality), že "nemá trpělivost s pohádkami, že se děti rodí všechny stejné", a důrazně se postavil za to, že úspěch v povolání a v životě vůbec je předurčen vrozenými schopnostmi.
O několik desetiletí později kontroval zakladatel behaviorismu John B. Watson slovy "dejte mi tucet zdravých dětí a můj vlastní svět, ve kterém bych je mohl vychovat, a zaručuji, že každé vycvičím jako odborníka, v jakémkoliv povolání se mi zamane, bez ohledu na jeho talent, záliby, tendence či původ".
Tyto dva názory reprezentují v historii psychologie krajní póly starého sporu o to, zda se nadaným člověk rodí, či stává. V tomto duchu, i když méně polarizovaně, se tato debata nese až do současnosti.
Na jedné straně stojí předpoklad, že úspěch v oboru je podmíněn relativně stabilním nadáním. Tento koncept formuloval jako jeden z prvních na počátku 20. století americký psycholog Lewis Terman. Nadání vymezil jako vrozenou, relativně stabilní složku osobnosti podmiňující budoucí úspěch v mnoha oblastech života a měřitelnou pomocí testů inteligence. Za nadané označoval děti, které se v testech umístily v horních dvou procentech populace, tj. dosáhly úrovně IQ vyšší než 140.
Pravidlo deseti let
Jiný americký psycholog K. Anders Ericsson se kloní k opačnému názoru. Ve svém výzkumu došel k závěru, že pro dosažení výjimečné úrovně je nutné (a v jeho pojetí i postačující), aby se člověk věnoval danému oboru po dobu minimálně deseti let a nakumuloval během nich minimálně deset tisíc hodin usilovné přípravy. "Pravidlo deseti let", podle nějž může každý bez ohledu na své dispozice při dostatečné snaze dosáhnout úspěchu, zpopularizoval v poslední době například známý novinář Malcolm Gladwell ve své knize Outliers (česky vyšla loni pod názvem Mimo řadu).
Ještě jako student psychologie jsem při čtení těchto autorů propadal beznaději: Jak dojít k nějakým závěrům, když různé články v prestižních vědeckých časopisech tvrdí naprosto různé věci? Potěšil mě tehdy výzkum, podle nějž vědci, kteří zastávají konzervativní politické názory, častěji kladou důraz na to, že člověk se nadaným rodí, kdežto liberálové mají tendenci tvrdit, že se nadaným stává. Takže jaképak hledání pravdy, všechno je to ideologie!
Jedna ruka netleská... Důkladnější pohled ukazuje, že i všechny zmíněné autority nakonec připouštějí, že zde neexistuje jednoduché "buď, a nebo".
Další podrobnosti si přečtěte v novinách
