26. září 2014 8:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Kde se rodí poctivost? Ber, nebo se nech okrást, vědci mají odpověď

Věda- ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věda- ilustrační | foto: Shutterstock

Lhát, nebo mluvit pravdu? Pro většinu lidí není rozhodování obtížné, protože jsou od přírody poctiví. Avšak poctivost každého z nás má svou cenu a existuje míra zisku, pro kterou jsme ochotni podvádět. Vědci nyní určili, ve které části centrální nervové soustavy sídlí náš smysl pro čestné chování.

Když se rozhodneme lhát nebo říkat pravdu, aktivují se nám části mozkové kůry označované jako dorzolaterální prefrontální kortex a orbitofrontální kortex. Tato centra se nacházejí v oblasti mozku, která sehrává významnou roli při kontrole lidského chování potlačováním vrozených impulzů. Z nabuzení center se ale nedá poznat, zda je pro nás přirozené být poctivý a k podvádění musíme tuto vrozenou poctivost potlačit, anebo zda je tomu opačně a k čestnému jednání dojdeme poté, co mozek potlačí naše vrozené sobecké zájmy. Kde se v našem mozku řeší zapeklité dilema, zda lhát, anebo říkat pravdu, podvádět, nebo být poctivý?

Tým vědců z několika amerických univerzit pod vedením Ming Hsuz Kalifornské univerzity v Berkeley se pokusil tenhle oříšek rozlousknout. Hsuz pracuje na poli neuroekonomie. Zkoumá v lidském mozku procesy, které ovlivňují rozhodování lidí a v konečném důsledku mají vliv na chod celé ekonomiky. Sklon lidí k podvádění či poctivosti k takovým společenským fenoménům bezesporu patří.

Pomocníci s poškozeným mozkem

Při odhalování tajů lidské poctivosti vědcům vydatně pomohli dobrovolníci, kteří mají v důsledku mozkové cévní příhody poškozený buď dorzolaterálně prefrontální, nebo orbitofrontální kortex. Do studie se zapojili i dobrovolníci se zdravým mozkem.

K TÉMATU:

Všichni dobrovolníci řešili stejné úlohy. V první mpřípadě dostali na výběr. Mohou získat určitou částku peněz na úkor druhého účastníka pokusu, nebo se naopak vzdát peněz ve prospěch svého protějšku. Dobrovolníci volili první možnost, která jim přinášela zisk. Tuto volbu upřednostňovali jak zdraví dobrovolníci, tak i účastníci pokusu s poškozenými mozkovými centry. To nebylo pro vědce žádné překvapení.

S o to větším napětím očekávali výsledky druhého experimentu. V něm se každému dobrovolníkovi nabízela možnost vystoupit v roli vědce, který řídí experiment, a poslat druhému účastníkovi pokusu jednu ze dvou zpráv. Jedna zpráva obsahovala falešný příkaz, aby se adresát vzdal určité částky peněz ve prospěch odesilatele zprávy. Druhé poselství naopak vyzývá adresáta, aby se zachoval sobecky a získal vyšší podíl z peněz na úkor dalších účastníků pokusu.

Kde sídlí naše „centrum poctivosti“?

Vědci zjistili, že v oblasti zvané dorzolaterální prefrontální kortex. Pokusy ukázaly, že právě v ní se odehrává naše rozhodování související s poctivým chováním. Pacienti, kteří měli tuto oblast z nějakého důvodu poškozenou, nemají sebemenší zábrany podvádět ve svůj prospěch.

Odesilatel zprávy byl ubezpečen, že pokud se rozhodne podvodnou zprávou získat výhodu, nikdo se o jeho nečestném jednání nedozví a že ani adresát zprávy nemá žádnou možnost jeho léčku prokouknout. V tomto případě bylo k dosažení zisku zapotřebí vědomého podvodu. Jak se dobrovolníci rozhodnou? Budou poctiví, i když tím utrpí finanční ztrátu? Anebo je vidina zisku zláká ke lži?

Lži se snažíme vyhnout

„V průměru se dobrovolníci snažili vyhnout lži,“ říká jedna ze spoluautorek studie Lusha Zhu z Technologického ústavu ve Virginii. „V situaci, kdy neposílali druhým hráčům zprávu, volili dobrovolníci možnost, na které víc vydělali. Ale když měli poslat zprávu, ve většině případů poslali takový příkaz, který zvýhodnil jejich protějšek a jim samotným způsobil ztrátu. Rozhodli se pro poctivost, i když na to doplatila jejich peněženka.“
Z tohoto trendu se vymykali dobrovolníci s poškozeným dorzolaterálním prefrontálním kortexem. Těm nedělalo problémy poslat falešnou zprávu, z které jim kynul zisk. Šli za vyšším profitem bez ohledu na to, zda je k jeho dosažení zapotřebí lhát, nebo ne. Důležitý pro ně byl zisk, a nikoli to, jak budou sami před sebou vypadat.

Přitom v prvním pokusu se chování dobrovolníků s poškozeným dorzolaterálním prefrontálním kortexem nelišilo od jednání účastníků se zdravým mozkem či dobrovolníků s poškozeným orbitofrontálnímkortexem. To znamená, že ochotou podělit se s druhými se od zbytku lidské populace nijak významně neliší.

Autoři studie zveřejněné ve vědeckém časopise Nature Neuroscience z těchto výsledků vyvodili, že dorzolaterální prefrontální kortex sehrává klíčovou roli v rozhodování, které nás vede k počestnému jednání. Právě v tomto centru dáváme na misky vah své sobecké zájmy o co nejvyšší zisk a proti nim stavíme dobrý pocit z toho, že jsme se zachovali čestně.

Jaká je cena lži

„Lidem je nepříjemné, když lžou, a naopak se jim líbí, když mluví pravdu. Na naše rozhodnutí, zda se zachováme poctivě, tak mají významný vliv jak naše sobecké zájmy, tak i snaha, abychom morálně obstáli sami před sebou,“ říká další z autorů studie Brooks Kings-Casas z Technologického ústavu ve Virginii.

Vědci v pokusech dokonce měřili „cenu lži“. Nastavovali různé poměry zisku pro potenciálního lháře a ztrát pro jeho případné oběti a sledovali, kdy už bude pokušení dost silné, aby převážilo nad přirozeným sklonem k pravdomluvnosti. Za jakou částku „prodá“ dobrovolník svou čest?

K TÉMATU:

„Hledali jsme,bod zlomu‘ pro každého dobrovolníka,“ vysvětluje Lusha Zhu. „Před těžké dilema jsme například dobrovolníka postavili, když jsme mu řekli, že na lži vydělá 20 dolarů, zatímco ostatní dobrovolníci na ni doplatí ztrátou pouhého centu. Mnozí došli k závěru, že taková ztráta nepředstavuje vážnou újmu, a byli ochotni lhát.“
Účast dobrovolníků s poškozenými centry mozkové kůry pomohla vyřešit dilema, nad kterým si lámaly hlavu generace filozofů a etiků. Pokud bychom byli od přírody předurčeni k počestnosti, museli bychom ji při podvádění přemáhat. V tom případě by se lidé s poškozeným dorzolaterálním prefrontálním kortexem chovali počestněji než zdraví lidé.

Ming Hsu a jeho spolupracovníci ale pozorovali pravý opak. To znamená, že abychom se zachovali čestně, musí náš mozek v dorzolaterálním prefrontálním kortexu přemoci naše vrozené sobectví. 

Jaroslav Petr, autor je profesorem České zemědělské univerzity